Když mi bylo dvacet považovala jsem třicátníky za již staré. Když mi bylo třicet posunula se moje hranice pro stáří na čtyřicítku. Ta se mi nyní kvapem přibližuje a já po včerejšku přemýšlím, že asi budu muset přiznat barvu a uznat, že už nejsem moc mladá.
No a abych se dostala ke včerejšku. :-)
V naší vesnici proběhly slavnosti. Na programu byl jarmark, nádherné divadlo ke stoletému výročí divadla u nás a večer zábavička.
Na zábavě jsme s manželem nebyli už ani nepamatuji. Co jsou doma malé děti, a my bez hlídání, trávíme večery doma.
Konečně se poštěstilo a přijela k nám babička a my mohli vyrazit s manželem bez dětí. Tedy našeho puberťáka jsme chtěli vzít, ale on s námi , v jeho očích důchodci, jít odmítl.
Jelikož mám docela dost problémů s koleny a kyčlí, šli jsme jenom tak posedět a pobavit se s lidmi.
Po prvním pivku jsem začala šilhat po tanečním parketu.
Po druhém pivku (moje maximum co vypiju za večer) jsem dospěla k závěru, že přece ještě nemůžu být tak stará, abych si nemohla ani zatancovat. Tanec jsem vždy milovala a tak když už jsme byli na parketě, tak jsem si to náramně užila. (až moc).
Myslím, že na tenhle taneček(a ne jeden) budu vzpomínat ještě dlouho. Hlavně na následující noc, kdy jsem spala dohromady asi hodinu a na bolesti kyčle mi nezabraly ani dva brufeny. Celou noc jsem si nadávala a nechápala, jak se mi v hlavě mohla vylíhnout myšlenka, že jsem ještě vlastně docela mladá holka. :-D
Dnes už je to trochu lepší. Možná díky tomu, že jenom ležím a sedím a sousedka mi píchla injekci proti bolesti, kterou mám doma v zásobě pro všechny případy.
Takže moji poslední taneční zábavu mám již za sebou a od příště už opravdu jenom sedím a v kapse nosím lísteček na kterém budu mít napsáno.
"JSI STARÁ A CHROMÁ, TAK O TOM TANCI ANI NEUVAŽUJ!!!!! "
Mějte se moc a moc krásně. Já se jdu věnovat nějaké méně náročné činnosti než je tanec. Třeba háčkování. (musím využít dobu než se mi udělají nárustky na kloubech a karpály) :-D
vaše Lenka
