Budeme slavit ......

....... a k oslavám patří dárky. 

2.7. to budou dva roky, kdy jsem vstoupila do blogerského světa a díky němu poznala spoustu spřízněných duší. 

Je pravdou, že poslední dobou moc nepřispívám, ale snad se u nás vše brzy usadí a já zase budu přesunovat

dekorace u nás doma a renovovat staré věci, háčkovat dečky a dělat další věci, které teď šly trochu stranou. :-(

A když už jsem psala o dárcích, tak mám připravené dva. Každý pro jednoho výherce. 

Stačí když mi pod tento příspěvek napíšete komentář a svůj email.  Napište mi jak nejraději trávíte léto a u čeho nejraději relaxujete. :-D 

7.7. vylosují naši dva rarášci výherce. 

Mějte se moc krásně.

Lenka 

Týden, kdy jsem skoro zkolabovala.

Mám za sebou opravdu náročný týden. 

V sobotu se konala svatba, na kterou jsem oblékala maminku, babičku a sestru ženicha. 

Věděla jsem to dostatečně dlouho dopředu a vše by bylo v pohodě, kdyby kluci nebyli přes měsíc doma. Každá máma ví jak dobře se pracuje s dětmi a jak neustálé odbíhání, odpovídaní na milióny otázek a řešení tisíce hádek a rvaček, práci nabourává.  Je pravda, že posledních pár dnů už jsem odmítala cokoliv řešit a nechala jsem jejich chování naprosto volný průběh.  Sousedům se tímto omlouvám za zvukové kulisy linoucí se z našeho domu a zahrady.  :-) 

Ve čtvrtek jsme jeli s Lukym na sundání sádry. Bohužel jsme jí dostaly zpátky na další dva týdny. :-( 

K mému nevýslovnému údivu  Luky dostal na nohu zpátky tu samou sádrovou dlahu, kterou mu před rentgenem sundali.  Nechápu. To je opravdu taková velká investice udělat sádrovou dlahu znovu????

A jelikož se blíží dvouleté výročí mého poslední dobou zanedbávaného blogu, tak příští příspěvek vyhlásím soutěž o ceny. Jenom musím ještě vymyslet jaké. :-D  

Ta zatím se mějte moc a moc krásně a užijte si pošmournou neděli. 

Lenka 

Jinak svatební modely vypadali na svých nositelkách lépe než na krejčovské panně. Ta bohužel nejde nastavit na správnou velikost. A jelikož jsem je předávala opravdu za pět minut dvanáct, tak nebyl čas na focení s modelkami. :-( 

Z kuchyně :-)

Tak dneska náhled do kuchyně. 

Snažím se vrátit zpátky k tomu, na co jsem poslední dobou vůbec neměla čas. Teda ne že by to s časem bylo o moc lepší, ale nutně potřebuji únik od šití a tak proč nerelaxoat třeba něčím z čeho mám radost nejen já, ale i rodina. Letos jsem kupodivu první marmeládu nedělala z jahod, ale z rebarbory. Loni jsem jí sadila na zahrádku a letos už je naprosto nádherně rozrostlá a tak byla i dvakrát buchta z rebarbory. 

Z www.ekokoza.cz  jsem si opět objednala potřeby pro výrobu sýru. 

Kromě kultur a siřidla jsem se trochu rozšoupla a objednala i digitální zavařovací hrnec. Výroba sýrů je tím značně ulehčena. Nemusím stále běhat s teploměrem a hlídat teplotu mléka a sýřeniny. Nastavím na hrnci teplotu a čas. Parááááda. 

A jelikož jsem slibovala, že o víkendech opět začnu péct, tak slib plním. Klasické české buchty se třešněmi, které jsme dostali od kamarádů.  A ač se poslední dobou snažím omezovat lepek, tak tyhle buchty byly z čistě bílé mouky. :-)  A jen se po nich zaprášilo. 

Včera jsem ještě naložila mátové lístky na sirup. Ten mě čeká dneska večer. Ještě, že se nám venku trochu ochladilo. V tom víkendovém vedru to byla v kuchyni trochu sebevražda. :-) 

připraveno na mátový sirup 

první sýr 

¨

takhle nějak vypadá sýřenina před vykapáním :-) 

můj nový pomocník 

nezdravá ale hrozně dobrá svačinka :-) 

rebarborový džem 

Slavnostně a sladce

Tak dneska trocha ohlédnutí za mou dortovou tvorbou za dobu co jsem neblogovala. :-) 

Mějte se krásně . 

Lenka 

Stýská se mi ....

........ po blogerském světě. Po všech mých spřízněných duších. 

Jenom nějak nemám sílu a večer padám do postele jak zabitá. 

Podnikatelsky se mi daří. Zakázky z fleru i mého okolí přicházejí rychleji než je stačím vyřizovat. 

Takže mám poslední dobou pocit, že v dílně trávím veškerý čas. Nedaří se mi stále nějak oddělit pracovní část dne od soukromé. 

Chybí mi pečení chleba, zkoušení nových receptů, chybí mi vůle se zdravěji stravovat. Jelikož stále spěchám, tak jsem již letos absolvovala dvakrát výron kotníku. Ani to mě nezabrzdilo. 

Ta největší brzdy přišla teď. Luky si na tampolíně ošklivě poranil nohu v kotníku. Noha je v sádře . 

Aby toho nebylo málo, tak oba mrňousové postupně onemocněli a prali se vysokými horečkami. S Matym se nakonec muselo jet v noci  i na pohotovost. 

A mě možná konečně došlo, že je to asi nějaké znamení, že život není jenom o práci i když jí mám hrozně moc ráda. 

Takže zatahuji za záchranou brzdu a dávám si předsevzetí, že se přestanu přetěžovat zakázkami a budu se více věnovat rodině. 

Budu opět péct, alespoň o víkendu, prát a žehlit průběžně a celkově se víc věnovat rodině. 

A samozřejmě se doufám vrátím i k blogerskému životu. :-)

Držte mi palečky ať se mi to alespoň trochu podaří. Workoholismus mi totiž není cizí a občas jsem k nezastavení. :-D  Už teď mám v hlavě spoustu dalších věcí, které chci zrealizovat a plno papírů se skicami dalších variant oblečení. :-D 

Mějte se moc a moc krásně a brzy ahojky.
A jelikož jsem kromě šití i pekla dost dortů, tak příště na sladkou notičku. :-) 

Lenka