Co je u nás nového

Moji milí dnes jenom několik střípků z tohoto týdne. :-)

Akce v IKEE na úložné misky do kuchyně mě dokopala konečně přeorganizovat moji kuchyni. 

Kamarádka jela do Prahy a misky mi přivezla. Manžel se tedy lehce chytal za hlavu, na co že potřebuji tolik misek a cože s tím asi hodlám dělat. :-D.

V pondělí jsem se do toho pustila a myšlenkou, že oběd je od víkendu uvařený a já to zvládnu za dopoledne. No trochu jsem se spletla. Mimo jiné jsem zjistila, že používám 8 druhů mouky. Když to tam bylo tak nějak naházené, tak mi to ani nepřišlo. Trvalo mi to celý den, ale stálo to za to. Jenom na děti nebyl vůůůůbec čas, a tak o sobě dávali náležitě vědět a večer už by nepořádek po celém obytném prostoru. 

V úterý se mě Luky u snídaně smutným hláskem ptal " a dneska už si s námi budeš hráááát???? ". No nešlo odolat. Kromě pár staveb z lega jsme se pustili i do vyrábění. Nedávno jsem na netu objednávala transferovou tužku a barvy na textil a narazila i na krásné formy na odlévání mýdla či sádry. Objednala jsem jednu sadu srdíček a jednu pohádkovou pro kluky. A tak jsme se pustili do realizace. Sádru jsem objednala pro jistotu taky nějakou modelářskou. Sádrové odlitky se nám krásně povedli. :-) 

No a dneska si je kluci sami vymalovali. 

Jinak naše psí slečna poprvé hárá a dnes dostala kalhotky, abych za ní stále nemusela doma běhat s hadrem a stírat. Tak od té doby co jsem jí je nasadila, tak se tváří jako zpráskaný pes a vrhá na mě naprosto nešťastné pohledy. 

Já pomalu po večerech dokončuji dárky pro rarášky k svátku a narozeninám. Tedy původně měli být pod stromeček, ale to nějak nevyšlo. :-) Tak se snad brzy pochlubím. 

Mějte se moc a moc krásně. 

Lenka 

Tahle vypadá obrázek z objednávané formy

Naše smutná slečna

Velkoměsto na vesnici

Dneska trochu jiné tvoření. 

O víkendu jsme se konečně vrhli na dokončení tapety v synově pokoji. 

Vymalování a rovné zdi jsme ještě zvládli dokončit před vánoci. 

Jenomže na zkosenou zeď jsem vymyslela , že tapetu vyřežu do tvaru města. Zeď má délku téměř 6 metrů, takže jsem se opravdu dlouho odhodlávala. 

Syn našel na netu předlohu a já se o víkendu pustila do realizace. 

Kreslit hned přímo na tapetu jsem si raději neriskla. Tapetu jsem kupovala vliesovou v nějaké akci a kdyby se něco nepovedlo, tak pochybuji, že bych jí ještě sehnala. :-(

Koupila jsem si tedy úklidový papír, nastříhala ho, slepila a potom už jenom počítala a v měřítku zvětšovala a kreslila. Kresbu jsem potom rozstříhala na pruhy v šíři tapety, vystříhala a překreslila na tapetu. 

Práce docela mazec. Záda jsem necítila. V sobotu o půlnoci bylo hotovo. 

V neděli jsem už jenom trochu popohnala chlapské osazení, aby můj výtvor nalepili na zeď. Pod mým přísným dohledem a pohrůžkou, že dřív nebude oběd. :-) A jelikož byl hovězí vývar s nudlemi a vepřové závitky s rýží, tak lepili jak o závod. 

Synovi se výsledek líbí a já jsem moc ráda, že se to povedlo podle představ. 

Tak teď už jenom došít polštářky a bude pokoj hotový kompletně. Tedy ještě chci časem přešít potah na pohovku. Ale to až zase našetříme nějaké penízky. :-) 

Mějte se moc a moc krásně. 

Lenka 

A takhle to začalo

První nalepený dílek

Vidina oběda urychluje proces lepení :-)

Tak a hotovo 

Nedělní aranžace

Milí čtenáři víkend se nám vydařil.

Byl čistě tvořivý. Dokončovali jsme další část synova pokojíčku. Ale to jsem bohužel nestihla vyfotit za světla, takže fotečky ukáži až zítra. 

U nás sice mrzlo až praštělo, ale bylo krásně slunečné počasí. A na sluníčku bylo venku opravdu krásně. 

Naše psí slečna měla ohromnou radost, že s ní kluci lítají po zahradě. A já měla radost, že jsou venku a nejsou hned jak blátivé koule. :-) Po zhlédnutí naší zahrady už jsem takovou radost neměla. Hopinka si venku užívá bez dozoru a devastuje co jí přijde pod ruce. Tedy vlastně pod tlapy. Kroucenou lísku mi zakrátila až pod roubem. Z vřesů a poléhavých keříků si udělala pelechy do kterých si nosí vše co kde ukořistí. Folie po mulčovací kůrou je vytahaná snad téměř všude. Takže na jaře budu mít zase o zábavu postaráno. :-) A potom že prý "kdo si hraje nezlobí". 

Konečně se mi dnes podařilo nafotit hotové výrobky do mého obchůdku na Fleru. Tak teď už jenom je vložit a doufat, že se budou líbit a hlavně kupovat. 

Odpoledne jsem si ještě udělala novou dekoraci na jídelní stůl. V týdnu jsem vyhodila vánoční aranžaci. Letos mi vydržela úžasně dlouho. 

Stůl se mi bez ní zdál nějak prázdný a tak jsem si včera u kamarádky koupila nenáročnou kytičku a dnes jí naaranžovala. 

Doufám, že jste si užili pohodový víkend a přeji vám všem úspěšné vykročení do nového týdne. 

Lenka

Dobře nastartováno na víkend

Všechny vás moc a moc zdravím před víkendem.

Dnešní den se poprvé cítím po viróze docela fit. Možná to bude i tím, že už jsem v noci nemusela k Lukymu vstávat s antibiotiky. 

Ráno jsem se hned vrhla na pečení. Musela jsem vyzkoušet receptík na kefírovou buchtu s marmeládou, na kterou jsem narazila na blogu u Helenky. Receptík najdete ZDE. 

Jenom jsem trochu improvizovala. Kefír jsem neměla, tak jsem dala dvě skleničky domácího jogurtíku. Výsledek je také delikatesa. 

Dopoledne jsem konečně ušila synovi do pokoje závěsy. Chtěla jsem to jako překvapení až se vrátí z intru. Stihla jsem to. Žádných velikých díků jsem se tedy nedočkala, ale co čekat od puberťáka za reakce na textilní dekorace. Závěsy jsem zatím nefotila. Plánuji ještě polštářky. Tak vám je potom ukáži najednou. 

No a teď jsem dopekla můj první kváskový chlebík. Chleba doma peču často, ale zatím jsem vždy používala sušené droždí. Při brouzdání na netu jsem narazila na úžasné stránky o zdravé výživě se spoustou receptů. Mimo jiné tam paní i uvádí jak si doma zaktivovat sušený kvásek a připravit jej pro další množení. 

Použila jsem ten z DM. 

Článek najdete ZDE. 

No a dneska nadešel den D a já z něj mohla upéct nás první zdravý chlebík.
Ještě nemám ošatku na kynutí, takže opět imrovizace. Dala jsem kynout do cedníku. :-) 

Už se moc těším až ho nakrojíme ke snídani. 

Syn se před chvílí vrátil z tanečních a do půlnoci snad dorazí i manžel ze služební cesty a potom už si budeme užívat společný víkend jako rodina. 

Mějte se moc a moc krásně a já se zase brzy ozvu. 

Moc děkuji za komentíky které mi tu necháváte. 

Lenka

První kvásek

Zamíchané těsto

Kynutí bochánku

A už se to peče

A výsledek :-)

Botičky, ponožtičky, galošky

Tak vlastně nevím jak svůj výtvor nazvat. :-)

Je to vlastně opožděný vánoční dáreček pro synovečka. Do vánoc se mi pro něj podařilo dokončit (s vypětím sil a se spoustou dalších dárečků) pouze svetříček. No a v lednu jsem se prala s botičkami. Popravdě jsem si myslela, jak jednoduché to bude. Ale nafocené botky jsou již čtvrtým výtvorem a stejně si myslím, že to není ono. Ale manžel mi je už prostě zakázal vypárat, když viděl jak jsem nešťastná. :-D  První dva pokusy vypadaly hrozně. Další pokus jsem udělala se silnější přízí lada luxus a byly krásně pevné, jenom zase byly na mamuta. Tak tyhle poslední snad trochu kompromis. Jenom ty smyčky dělám nějak blbě. :-( Postupně se mi zkracují a zatahují, což by asi neměly. Kdybyste někdo měl nějaký srozumitelný návod, tak sem s ním. Já to podle toho obrázku nějak nechápu. :-(

Zítra je chci odvézt švagrové, tak doufám, že budou na nožičce vypadat dobře. 

Pokud byste se do nich chtěl někdo pustit, tak návod na ně je TADY

Na poslední fotečce vám ukážu jakou jsem musela včera dělat večeři. Kluci shlédli kouzelnou školku a potřebovali nutně k večeři stejná prasátka jako dělal ve školce děda. Salát v lednici nebyl, tak jsem trochu improvizovala. Zajímavé je, že polovina zeleninové podestýlky klukům na talířku zůstala. :-)

Mějte se moc a moc krásně a já se snad odpoledne pustím do dalšího tvoření tentokrát pro našeho nejstaršího. 

Lenka 

Přemýšlím

Jelikož se již druhý týden plácáme v nějaké zákeřné viróze, tak netvořím a více přemýšlím. Pro mou psychiku je tedy asi lepší ten druhý model, kdy více tvořím a méně přemýšlím.

Jakákoliv nemoc mých dětí je pro mě docela traumatická, vzhledem k Lukyho diagnóze cystické fibrózy. 

Při každém jeho zakašlání nebo někoho v jeho okolí nás okamžitě vidím v nemocnici. 

Popravdě zatím to vše zvládáme v domácím prostředí až na první tři měsíce po jeho narození. 

Tentokrát má nasazené antibiotika jak Luky tak Maty. Kluci už jsou docela v pohodě. Standardně zlobí a hádají se. :-) Podle toho člověk hned pozná, že už jim je dobře. Popravdě lepší hádající se děti, než když sedí na sedačce se skelným pohledem a sténají a pláčou. Přes víkend to převálcovalo mě a manžela. 

A tak přemýšlím, kde je chyba. S kluky nikam nechodíme a stejně se tomu člověk neubrání. 

Léčbu nás dospělých jsme zahájili přírodními prostředky. Česnečka, zelňačka, "psí sádlo", eukalyptus. Nezabralo nic. Takže jsme vzali útokem lékárnu a dali jí zase pěkně vydělat. Tedy s Lukyho diagnózou jí dáváme vydělat docela dost a pravidelně. :-( 

No každopádně ani chemie, co jsme do sebe narvali tedy žádný zázrak nezpůsobila. 

A právě o té chemii čím dál více přemýšlím. 

Poslední dobou se snažím spoustu věcí dělat doma. Peču chleba, vařím domácí jídla, vyrábím domácí jogurty, pijeme domácí šťávu(z černého jeřábu je naprosto mňamózní), ve spíži mám zásobu domácích marmelád. (Na domácí jogurty ale v televizi nedávají reklamu jako třeba na kostíky, takže občas musím zakoupit i ty z reklamy.) 

Tak nevím jestli je to dobře nebo špatně. Možná, kdybych děti zakonzervovala spoustou chemie, tak by byli odolnější jako jídlo v plechovce. A možná to, že mají domácí věci jednou, až budou dospělí dokážou z douhodobého hlediska ocenit. 

Nejsem tedy žádný radikální zastánce pouze zdravé stravy. Když chtějí děti kupovanou pizzu, nebo nějaké zaručeně nezdravé pitíčko nebo colu, tak jim to dopřeji. Mám výhodu, že s nimi do marketů nechodím a v našem pidiobchůdku není zase takových lákadel.

S Lukym je s jídlem trochu problém. Jíst musí a pokud se zasekne, tak jsem vděčná, když do něj dostanu naprosto cokoliv. To potom jdou moje předsevzetí o zdravější domácí stravě úplně stranou. Loni jsme touhle dobou bojovali s jeho totálním nechutenstvím. Skoro dva měsíce byl živ pouze na bramborové kaši, banánech a kupovaných pudincích. Hrozila nám výživová sonda do žaludku. :-( Postupně se nám vše podařilo i díky dětskému psychologovi zvládnout. 

Ale už opět baští vše. No tedy téměř. Luštěniny do nich nedostanu ani omylem. :-) Ale teď v zimě už přestal odmítat ryby a jí už i zeleninku a ovoce. Ještě v létě jsem do něho zeleninu dostala pouze jako rozmixovaný pokrm v podobě omáčky či zahuštěné polévky. 

Vždycky mě dostanou nechápavé výroky typu. Proč se s tím doma dělám, když to jde koupit a kolikrát i levněji.  Ano marmeládu opravdu seženete mnohem levněji, ale kolem ovoce pouze lehce proběhla. A já hlavně vím, co jsem si do ní doma dala. Pokud koupím chleba, tak je kolikrát v létě druhý den plesnivý. To se mi u domácího ještě nestalo. Možná je to ale tím, že ten domácí vždycky nějak rychleji zmizí. :-)

V poslední době používám mléko z mlékomatu. Oproti trvanlivému mléku je chuť úplně jiná. Nebudu trvrdit, že vyjde nějak razantně levněji. Kupujeme ho za 15 Kč. Ale doma ho musím ještě zahřát na 75 stupňů, abych předešla případným zdravotním problémům. Sice už jsem se setkala s názorem, že to nikdo nepřeváří a nic se taky nestalo. Ale to si prostě nerisknu. A asi bych si to neriskla ani kdyby nebyl Luky nemocný. :-)

Ale ten rozdíl chuti je prostě nesrovnatelný. 

Ano souhlasím, že s domácími produkty je prostě víc práce, než když si je koupíte v obchodě, ale dokud jsem s dětmi doma a mám na to čas, tak proč ho nevyužít právě k tomu, aby děti jedli zdravěji. 

A co vy jak jste na tom s domácími výrobky? 

Tak jak to po sobě čtu, tak jsem se zase pěkně rozepsala. No, ale prostě jsem se potřebovala vykecat. Takže vám všem kdož jste vydrželi číst až do konce děkuji za pozornost. 

A to je pouze jedna z věcí, které se mi honí hlavou. :-) 

No ale snad už mi bude brzy lépe a začnu více tvořit a méně přemýšlet. 

Mějte se moc a moc krásně a jsem moc ráda, že tu jste se mnou. 

Lenka 

"pátek třináctého"

Všechny vás moc zdravím. Ne nezbláznila jsem se (i když moc mi do toho nechybí). To jen já mám pocit, že dnes není pondělí, ale pátek třináctého. 

Začalo to hned ráno. V pět hodin nás budil syn, že zaspal a že potřebuje odvézt na spoj do školy. No pozitivní bylo, že ten spoj s manželem stihli. 

V chvíli poté přišel s brekem k nám do postele náš nejmladší a topil jak kamínka. Prostřední nám prokašlal celý víkend, takže jsem šla k doktorce s oběma. Nejmenší z teploty ještě začal zvracet.Ve městě se mi nepodařilo zaparkovat, takže parking u babičky a odtud pěšky. 

Od lékaře jsme odcházeli s nálezem na průduškách a antibiotiky. Léky jsme sehnali až ve třetí lékárně. :-(  Cestou zpátky už jsem nejmenšího musela nést. Jeho 17 kg se lehce projevilo na mých zádech. Babičce jsme jenom v rychlosti vypověděli v předsíni jak jsme dopadli a honem domů. Kluci už toho všeho měli plný kecky a já taky. 

No vrcholem všeho bylo, že když jsem doma chtěla odemknout, tak jsem zjistila, že svazek klíčů nemám a zůstal u rodičů. Takže zpět do auta a zpátky do města. Ještě že je to jenom 5km. 

Od té doby co jsme přijeli domů už raději vůbec nic nedělám. No popravdě bych nemohla ani kdybych chtěla, protože se po mě neustále válí jedno malé klíště. No ale alespoň je v klidu a teplota už mu trochu klesla. 

Takže s tvořením a věcmi na zakázku jsem nepohnula ani o píď. No snad bude brzy lépe. 

Teď tady přemýšlím, co mám dát k tomuhle příspěvku vůbec za fotografii. 

No snad něco najdu. 

Tak se mějte moc a moc krásně a držte mi palečky aby těch "pátků třináctého" bylo co nejméně. 

Mějte se moc a moc krásně. 

Lenka 

Tak fotku jsem nakonec vybrala alespoň malinko pozitivní.  V Ikee měli na konci roku tyhle úžasné skleničky. Hned jak jsem je tam viděla, tak jsem věděla, jak je využiji. Do jedné třetiny jsem je vysypala dekorační stříbrnou drtí a na ni položila čajovou svíčku. Svítící vypadají úžasně. 

Andělská holčička pro miminko

Všechny vás zdravím. V novém roce opět nějak nestíhám. To už asi lepší nebude. :-) 

Ale už začínám alespoň trochu tvořit do mého obchůdku, tak doufám, že se mi ho podaří naplnit (alespoň trochu) a brzy spustit. 

Poslední dva dny jsem tvořila čtyři andělské holčičky. Jedna je na objednávku a aby měla paní z čeho vybrat, tak jsem jich raději udělala víc. Každá je trošičku jiná, tak doufám, že se budou líbit a že bude nad postýlkou miminko dobře ochraňovat.

Dnes jenom takhle letecky. 

A teď už běžím dětem do kuchyně uklohnit masíčko s rýží aby mi chudáčci neumřeli hlady. :-) 

Mějte se moc krásně. 

Lenka 

Dorty a adventní kalendář

Přeji všem krásnou neděli. U nás to venku vypadá skoro na příchod jara. Chudince přírodě se z našich zásahů asi pěkně točí hlava.:-( 

Já se dnes ale vrátím ještě trochu do minulého roku. Mezi vánocemi a Novým rokem oslavil třetí narozeninky náš nejmladší Matyas. Jelikož sladkého bylo kolem dost a dost, ale o narozeninový dortík jsem ho ochudit nemohla, tak vznikl jenom takový menší ozdobený bonbónky a ovocem.  Svíčky a prskající fontánka jsou stejně to co na dortu Maty nejvíc ocení. Ještě jsem  udělala domácí čokoládové bonbóny ve tvaru dinosaurů. Narazila jsem na úžasné formovače. V nabídce mají tedy různé tvary.  Lze je mrazit a snesou teplotu až do 230 °C, takže i dát do trouby upéct. 

Když už jsme u dětské radosti došlo mi, že jsem vám vůbec neukázala náš adventní kalendář, který milují naši mrňousové. Na okno na každou noc přibudou nějaké figurky a děti ráno hned běží k oknu a hledají, které to jsou. Na Štědrý den přibude samozřejmě Ježíšek v jesličkách. :-) 

Kalendář jsme s manželem vyráběli asi před 13 lety našemu nejstaršímu synovi. Je zhotovený podle nějaké knížečky z edice TOP z barevných čtvrtek oboustranně, takže na okně vypadá nádherně i z venku. Práce to tehdy byla docela náročná, ale vyplatilo se a když si člověk uvědomí kolik radosti už přinesl, tak stála za to. 

No a na tento pátek jsme měli pozvanou návštěvu a rozhodla jsem se vyzkoušet Pařížský dort podle receptu MONIKY. Moni děkuji za Tvůj blog. Jsi pro mě zdrojem spousty nových nápadů . Domácí jogurt podle Tvého příspěvku nemá chybu. 

Tak se všichni mějte krásně a vyjděte si po obídku třeba na procházku. My určitě půjdeme. Hopinka musí provětrat nové vodítko a obojek ze včerejšího nákupu. 

Lenka