Včera jsem odvážela hotovou zakázku minoňů. A jelikož Ti dva raraši nechodí do školky už druhý měsíc, tak jsem je měla s sebou.
Nápad , že se cestou zpátky stavíme na větší nákup v Lidlu nebyl úplně šťastný. :-D
U nás většinou tyto nákupy absolvuje tatínek cestou z práce. K tomuto modelu se ráda vrátím.
V nákupním košíku totiž tatínek při placení u pokladny vyndá na pás pouze věci, které nakoupit chtěl. Což ve finále znamená lepší hospodaření pro náš rozpočet. :-D
Při průjezdu uličkami mu na košík střídavě a někdy i souběžně nenaskakují děti (přepokládám, že cizí děti naskakují na vozíky svých rodičů) a on nemusí vyrovnávat naklápějící se košík střídavě na jednu nebo druhou stranu. :-D Takže si může dovolit projet bez rizika i uličky, ve kterých jsou v regálech vyrovnány sklenice a jiné lehce rozbitné věci.
Na děti nemusí neustále syčet a opakovat jim do zblbnutí, že nákupní vozík není popelářské auto.
Je pravdou, že já jsem nezůstala pouze u syčení a napomínání. Ale když intenzita mého hlasu překročila, dle mého názoru , únosnou mez, raději jsem se zrychleně přesunula k pokladnám. Hrozilo totiž, že by kluci dostali na zadek ještě v obchodě a ostatní nakupující, by mě měli ještě za víc nervově labilní matku, než jsem. :-D
Výsledkem bylo, že jsem koupila pouze polovinu věcí, které jsme potřebovali. Z auta na parkovišti, jsem telefonovala mamině, ať mi postaví na kafe, že za chvíli dorazíme a kávu nutně potřebuji. :-D
(potřebovala jsem tedy spíše panáka, ale jako řidičce mi musela stačit ta káva. :-D )
Takže dnešní oběd jsem vařila lehce z vody. Ale to je vlastně jedno, protože Ti hadi stejně nic moc nejedí. Takže kdybych jim dala k obědu suchou housku, tak ušetřím spoustu času stráveného v kuchyni a výsledný efekt by byl stejný. :-D
Doufám, že jste se zasmáli. A teď už jenom pár foteček odevzdaných mimoňů.
Ps: na polední fotce jsou dva minoni, které se mi odevzdat nepodařilo a přivezla jsem si je zase zpátky domů. :-D :-D :-D
Mějte se moc krásně. Lenka
