Budeme slavit ......

....... a k oslavám patří dárky. 

2.7. to budou dva roky, kdy jsem vstoupila do blogerského světa a díky němu poznala spoustu spřízněných duší. 

Je pravdou, že poslední dobou moc nepřispívám, ale snad se u nás vše brzy usadí a já zase budu přesunovat

dekorace u nás doma a renovovat staré věci, háčkovat dečky a dělat další věci, které teď šly trochu stranou. :-(

A když už jsem psala o dárcích, tak mám připravené dva. Každý pro jednoho výherce. 

Stačí když mi pod tento příspěvek napíšete komentář a svůj email.  Napište mi jak nejraději trávíte léto a u čeho nejraději relaxujete. :-D 

7.7. vylosují naši dva rarášci výherce. 

Mějte se moc krásně.

Lenka 

Týden, kdy jsem skoro zkolabovala.

Mám za sebou opravdu náročný týden. 

V sobotu se konala svatba, na kterou jsem oblékala maminku, babičku a sestru ženicha. 

Věděla jsem to dostatečně dlouho dopředu a vše by bylo v pohodě, kdyby kluci nebyli přes měsíc doma. Každá máma ví jak dobře se pracuje s dětmi a jak neustálé odbíhání, odpovídaní na milióny otázek a řešení tisíce hádek a rvaček, práci nabourává.  Je pravda, že posledních pár dnů už jsem odmítala cokoliv řešit a nechala jsem jejich chování naprosto volný průběh.  Sousedům se tímto omlouvám za zvukové kulisy linoucí se z našeho domu a zahrady.  :-) 

Ve čtvrtek jsme jeli s Lukym na sundání sádry. Bohužel jsme jí dostaly zpátky na další dva týdny. :-( 

K mému nevýslovnému údivu  Luky dostal na nohu zpátky tu samou sádrovou dlahu, kterou mu před rentgenem sundali.  Nechápu. To je opravdu taková velká investice udělat sádrovou dlahu znovu????

A jelikož se blíží dvouleté výročí mého poslední dobou zanedbávaného blogu, tak příští příspěvek vyhlásím soutěž o ceny. Jenom musím ještě vymyslet jaké. :-D  

Ta zatím se mějte moc a moc krásně a užijte si pošmournou neděli. 

Lenka 

Jinak svatební modely vypadali na svých nositelkách lépe než na krejčovské panně. Ta bohužel nejde nastavit na správnou velikost. A jelikož jsem je předávala opravdu za pět minut dvanáct, tak nebyl čas na focení s modelkami. :-( 

Z kuchyně :-)

Tak dneska náhled do kuchyně. 

Snažím se vrátit zpátky k tomu, na co jsem poslední dobou vůbec neměla čas. Teda ne že by to s časem bylo o moc lepší, ale nutně potřebuji únik od šití a tak proč nerelaxoat třeba něčím z čeho mám radost nejen já, ale i rodina. Letos jsem kupodivu první marmeládu nedělala z jahod, ale z rebarbory. Loni jsem jí sadila na zahrádku a letos už je naprosto nádherně rozrostlá a tak byla i dvakrát buchta z rebarbory. 

Z www.ekokoza.cz  jsem si opět objednala potřeby pro výrobu sýru. 

Kromě kultur a siřidla jsem se trochu rozšoupla a objednala i digitální zavařovací hrnec. Výroba sýrů je tím značně ulehčena. Nemusím stále běhat s teploměrem a hlídat teplotu mléka a sýřeniny. Nastavím na hrnci teplotu a čas. Parááááda. 

A jelikož jsem slibovala, že o víkendech opět začnu péct, tak slib plním. Klasické české buchty se třešněmi, které jsme dostali od kamarádů.  A ač se poslední dobou snažím omezovat lepek, tak tyhle buchty byly z čistě bílé mouky. :-)  A jen se po nich zaprášilo. 

Včera jsem ještě naložila mátové lístky na sirup. Ten mě čeká dneska večer. Ještě, že se nám venku trochu ochladilo. V tom víkendovém vedru to byla v kuchyni trochu sebevražda. :-) 

připraveno na mátový sirup 

první sýr 

¨

takhle nějak vypadá sýřenina před vykapáním :-) 

můj nový pomocník 

nezdravá ale hrozně dobrá svačinka :-) 

rebarborový džem 

Slavnostně a sladce

Tak dneska trocha ohlédnutí za mou dortovou tvorbou za dobu co jsem neblogovala. :-) 

Mějte se krásně . 

Lenka 

Stýská se mi ....

........ po blogerském světě. Po všech mých spřízněných duších. 

Jenom nějak nemám sílu a večer padám do postele jak zabitá. 

Podnikatelsky se mi daří. Zakázky z fleru i mého okolí přicházejí rychleji než je stačím vyřizovat. 

Takže mám poslední dobou pocit, že v dílně trávím veškerý čas. Nedaří se mi stále nějak oddělit pracovní část dne od soukromé. 

Chybí mi pečení chleba, zkoušení nových receptů, chybí mi vůle se zdravěji stravovat. Jelikož stále spěchám, tak jsem již letos absolvovala dvakrát výron kotníku. Ani to mě nezabrzdilo. 

Ta největší brzdy přišla teď. Luky si na tampolíně ošklivě poranil nohu v kotníku. Noha je v sádře . 

Aby toho nebylo málo, tak oba mrňousové postupně onemocněli a prali se vysokými horečkami. S Matym se nakonec muselo jet v noci  i na pohotovost. 

A mě možná konečně došlo, že je to asi nějaké znamení, že život není jenom o práci i když jí mám hrozně moc ráda. 

Takže zatahuji za záchranou brzdu a dávám si předsevzetí, že se přestanu přetěžovat zakázkami a budu se více věnovat rodině. 

Budu opět péct, alespoň o víkendu, prát a žehlit průběžně a celkově se víc věnovat rodině. 

A samozřejmě se doufám vrátím i k blogerskému životu. :-)

Držte mi palečky ať se mi to alespoň trochu podaří. Workoholismus mi totiž není cizí a občas jsem k nezastavení. :-D  Už teď mám v hlavě spoustu dalších věcí, které chci zrealizovat a plno papírů se skicami dalších variant oblečení. :-D 

Mějte se moc a moc krásně a brzy ahojky.
A jelikož jsem kromě šití i pekla dost dortů, tak příště na sladkou notičku. :-) 

Lenka 

Zasmějte se s šílenou matkou :-)

Včera jsem odvážela hotovou zakázku minoňů. A jelikož Ti dva raraši nechodí do školky už druhý měsíc, tak jsem je měla s sebou. 

Nápad , že se cestou zpátky stavíme na větší nákup v Lidlu nebyl úplně šťastný. :-D 

U nás většinou tyto nákupy absolvuje tatínek cestou z práce. K tomuto modelu se ráda vrátím. 

V nákupním košíku totiž tatínek při placení u pokladny vyndá na pás pouze věci, které nakoupit chtěl.  Což ve finále znamená lepší hospodaření pro náš rozpočet. :-D 

Při průjezdu uličkami mu na košík střídavě a někdy i souběžně nenaskakují děti (přepokládám, že cizí děti naskakují na vozíky svých rodičů) a on nemusí vyrovnávat naklápějící se košík střídavě na jednu nebo druhou stranu. :-D Takže si může dovolit projet bez rizika i uličky, ve kterých jsou v regálech vyrovnány sklenice a jiné lehce rozbitné věci. 

Na děti nemusí neustále syčet a opakovat jim do zblbnutí, že nákupní vozík není popelářské auto. 

Je pravdou, že já jsem nezůstala pouze u syčení a napomínání. Ale když intenzita mého hlasu překročila, dle mého názoru , únosnou mez, raději jsem se zrychleně přesunula k pokladnám. Hrozilo totiž, že by kluci dostali na zadek ještě v obchodě a ostatní nakupující, by mě měli ještě za víc nervově labilní matku, než jsem. :-D 

Výsledkem bylo, že jsem koupila pouze polovinu věcí, které jsme potřebovali. Z auta na parkovišti, jsem telefonovala mamině, ať mi postaví na kafe, že za chvíli dorazíme a kávu nutně potřebuji. :-D

(potřebovala jsem tedy spíše panáka, ale jako řidičce mi musela stačit ta káva. :-D )

Takže dnešní oběd jsem vařila lehce z vody. Ale to je vlastně jedno, protože Ti hadi stejně nic moc nejedí. Takže kdybych jim dala k obědu suchou housku, tak ušetřím spoustu času stráveného v kuchyni a výsledný efekt by byl stejný. :-D 

Doufám, že jste se zasmáli. A teď už jenom pár foteček odevzdaných mimoňů. 

Ps: na polední fotce jsou dva minoni, které se mi odevzdat nepodařilo a přivezla jsem si je zase zpátky domů. :-D :-D :-D 

Mějte se moc krásně. Lenka 

První jarní výstava

Tak první jarní výstava je za mnou. 

Prodej skoro žádný, byla nám zima, ale stejně jsme si to s holkama užily a pokecaly. 

:-) 

Každopádně mě to donutilo vytvořit trochu jarních dekorací. Některé z nich vložím na prodej na fleru i na eshop a některé najdou uplatnění jako dárek. :-) 

Konečně jsem dokončila i další dětské tepláčky, ale o těch až příště. Koncem týdne dorazily i úplety v holčičích barvičkách. Už se těším až se do nich pustím. Ale nejdřív musím zpracovat přijaté objednávky což mi minimálně tak dva týdny zabere. :-)

Tak a teď už jenom pár foteček dekorací.

Všem vám moc přeji krásný první jarní týden. 

Lenka