Trochu jsem aranžovala :-)

V září jsem s kamarádkou absolvovala Svatováclavské slavnosti. Lidí bylo mraky, počasí nám vyšlo náramně, jenom ten prodej vázl. 

Nakonec jsme usoudili, že je to vlastně docela logické. Vysoké datum a ještě k tomu září, kdy každý z nás zaplatil spoustu peněz za školy, školky a kroužky. 

Ale i tak bylo příjemné sledovat lidi jak si výrobky prohlížejí a vidět, že se jim líbí. 

Jedna paní mě tedy docela rozsekla. Prý by si andílka chtěla levněji ušít a jestli bych jí nedala střih. 

Tak to mi přišlo lehce přes čáru. 

Ale stejně je zajímavé, že když se člověk rozhlédne, tak na to aby si žena udělala radost většinou peníze nejsou, ale na pivo a klobásu se vždycky najdou. :-)

Tak abyste potěšili očko mými výtvory, tak vkládám moje aranžace na stoly, stolky nebo komody či poličky. 

Mějte se moc krásně. 

Lenka 

Moje milé blogerky...

..... konečně jsem se přesvědčila  vložit další příspěvek. Nějak mi jde poslední dobou vše ztuha. Nad naší rodinko visí nějaká špatná konstelace hvězd či co. Bojujeme se zdravotními a dalšími problémy. Ale to by bylo na sáhodlouhý článek. Všechna energie někam mizí a já nejsem schopná večer ani pracovat, ani cokoliv psát. Dlouho jsem nebyla ani u vás na blozích. 

Dneska jsem si řekla dost. Je potřeba se vrátit a čerpat energii jak z vašich příspěvků, tak ze všech drobných radostí. 

Jednu takovou radost mi udělala blogerka Radka. 

Byla jednou z výherkyň dárečku k mým prvním blogerským narozeninám. 

Jako poděkování klukům poslala nádherné medvídky. 

Vejdou se krásně do dětské ručičky a kluci je nosí do postele a nebo v kapse u bundy, když někam jdeme. 

Radu moc děkujeme. 

Radka napsala i krásný  dopis. a já jsem moc ráda, že ze světa nezmizela touha udělat někomu nezištně radost. 

A to jsou ty radosti, kterých je potřeba si všímat a vážit si jich. 

Postupně se pokusím vložit vše co se u nás během září povedlo. 

A nebojte se budu psát jenom věci  pozitivní, protože každý z nás má svých starostí až na půdu a je

                                          potřeba čerpat sílu z usměvavých příspěvků. :-D.

Mějte se moc a moc krásně a brzy jsem zpátky. 

Večer se musím kouknout na vaše krásné příspěvky, abych byla v obraze co je u vás nového. 

Lenka 

. 

Mám naprosto úúúžasnou rodinku

Dnešní příspěvek bude trochu děkovací.  :-)

DĚKUJI - za to že mám skvělého a pozorného manžela (kterému ze mě jde občas hlava kolem)

DĚKUJI - za to, že s ním mám tři krásné děti (které většinu dne zlobí a lezou nám na nervy a přes to je milujeme) 

DĚKUJI - za to, že každý den mám spoustu věcí, které musím udělat a udržují mě v poklusu. (spíše se v poslední době jedná o běh maratonu) 

DĚKUJI - vám všem kteří jste mi přáli k narozeninám (jsem ráda, že jste a že jsem měla tu čest vás poznat)

A v neposlední řadě DĚKUJI právě mému manželovi a klukům za naprosto nádhernou kytku k narozeninám.  Mě většinou rozpláče kde co, ale tentokrát jsem málem brečela dojetím nad kyticí.  Asi už mi hrabe nebo je to tím věkem? 

Další dík patří jedné úžasné blogerce od které mi přišel krásný balíček. Ale o tom až v dalším příspěvku. 

Mějte se moc a moc krásně. 

Lenka

Nejlepší dortáři......

Všichni znáte rčení, že kovářova kobyla chodí bosa. Platí na 100% . Alespoň u mě. 

Peču během roku spoustu dortů pro rodinu a známé. A co já? Přece si nebudu k narozeninám péct sama dort. :-( 

A jelikož mám poslední dobou náladu pod psa, nic nestíhám a mám pocit, že každý druhý den je pátek třináctého, tak jsem se rozhodla si v dnešní sváteční den zlepšit náladu. 

Objednala jsem si dort k narozeninám od nejlepších cukrářů jaké znám. 

No posuďtě sami. Že jsou úžasní. :-) Strašně je to bavilo a dokonce se u toho ani nepohádali. 

Odpoledne si ho zakrojíme ke svačince. Bohužel jsme dneska sami, takže bez tatínka. Ale určitě mu necháme v lednici. :-) 

Jinak kluci nastoupili první týden v září do školky. Nejhůře jsem to snad nesla já. 

Chodili týden a tento týden je mám už doma s rýmou a kašlem. To bude asi boj na dlouho, než se to zlepší. 

Tak se mějte krásně a já jdu něco dělat. Doufám, že to zase nepoletí do kouta. 

Lenka 

Kreativní rodiče mají kreativní děti .....

Tak nějak to u nás poslední dobou platí. :-)

Jenom se nám ta kreativita nějak vymkla kontrole. 

Včera jsem si odjela na rehabilitaci a malé rarachy nechala pod dozorem našeho nejstaršího. Po návratu domů byla osoba, která měla hlídat ve sprše a náš nejmladší během té doby stihl počmárat propiskou látkové potahy na jídelních židlích. A "nevylepšil" si pouze tu svoji, ale rovnou všechny. 

Po jeho narození jsem si pár měsíců říkala, že to třetí děťátko je za odměnu. :-D  Teď jsem odměněna šedivějícími vlasy, rozhozenou nervovou soustavou a prohlubujícími se vráskami. 

Při každém kázání se mi to naše zlatíčko směje do obličeje a mě může vzít čert. :-D 

Včera to byl jeho poslední kousek. Jinak si začátkem srpna sám ostříhal vlásky. Samozřejmě pouze na jednom místě hlavinky. Vystříhaná plocha cca 2 x 2 cm. Dostal kázání. Házeli jsme hrách na zeď. Před týdnem si ostříhal další část hlavy. 

Pokud někdo víte jak tyto situace přecházet s úsměvem na rtech poraďte. Já se tomu jsem schopná zasmát většinou až druhý den. :-( To si potom říkám, že alespoň budeme mít na co vzpomínat.  :-D 

Jinak vůbec nezahálím. Spíš vůbec nestíhám. Jak  jinak. :-D 

Zpracovávám dary zahrádky. Rajčata hojně dozrávají a je potřeba sluníčko v nich schovat na zimu. 

Takže omáčka sugo už je hotová, sušená rajčátka již také mám, ještě se chystám na italský kečup a marmeládu. 

Do toho je již zralý černý jeřáb a je potřeba z něj nadělat šťávičku. 

Jinak vyhozené okurky na kompostu jsem nahradila novou várkou. Místo původních 20 kg máme jenom 15 kg a doufám, že nabudou následovat své předchůdce. 

Mějte se moc a moc krásně a já mizím něco dělat. 

Lenka

Dárečky k narozeninám

V sobotu jsme absolvovali velkou rodinnou oslavu. 

Narozeninky slavil můj synovec a dvě  neteřinky. Dárečky jsem opět vyráběla. Jak jinak. I když si někdy říkám, že bych se na to měla vykašlat. Ale stejně mi to nedá a zase místo hračky z obchodu budu příště raději tvořit. 

Synoveček slavil 1.narozeninky. Jako kamarádku dostal háčkovanou žirafu. 

Neteřinka je o rok starší a radost jí udělala také žirafa. :-)
Žirafky jsem háčkovala podle úžasného návodu od KAMLIN. 

A další neteřince jsem na přání uháčkovala malého angry birds.
Návod na něj najdete ZDE.
Na přání jsem šila jeden polštářek plněný dutým vláknem společně se sušenou levandulí. To byla vůně. :-)

Jinak u nás doma je nějak znatek nad zmatek. Kluci jsou nachlazení a tudíž protivní.   Doma je nepořádek. I když popravdě nechápu kde se tu vzal, když jsme tu celý minulý týden téměř nebyli. Asi nějací skřítci záškodníci.
A Ti samí skřítci mi něco naočkovali do letošních okurek. Téměř všechny letěli na kompost. Vůbec nevím kde se stala chyba. Nejsem při zpracovávání zeleniny a ovoce žádný začátečník. Tohle se  mi stalo poprvé. :-(
Takže 20 kg okurek leží na kompostu a já řeším dilema, jestli jet na trh pro okurky na druhý pokus nebo nechat rodinu bez okurek.
Tak se  mějte moc a moc krásně.
Lenka

Jsem zpátky... :-D

Moc vás všechny zdravím a hlásím návrat k blogu. Poslední doba byla maximálně náročná a vysilující. Padala jsem únavou a trpěla nespavostí, ale i přes to všechno myslím, že jsme si poslední dobu maximálně užili.

Spousta novinek v mém životě. Spusta nových super lidiček a skvělých zážitků. 

Postupně se snad dostanu ke všemu. 

Tento týden jsme s kluky strávili opět na denním táboře v naší vesnici. 

Počasí nám sice tak úplně nepřálo, ale i tak jsme si užili. 

Náš tatínek s námi byl na táboře od středy do pátku a pubertální syn dokonce celý týden. Má ode mě velikou pochvalu. Pomáhal s dětmi, hrál s nimi hry a za celý týden nijak nebrblal a dokonce se tvářil, že ho život baví. :-) 

A já jsem moc ráda za to, že se na týden oprostil  od počítače  a zjistil, že volný čas o prázdninách lze trávit i smysluplnějším  způsobem. 

S manželem jsme se shodli, že čas strávený na táboře společně se super lidičkami byl určitě lepší, než kdybychom jeli na dovolenou k moři. (což nám tedy rozhodně zatím nehrozí)

Jinak jeden ze zážitků, na který budu dlouho vzpomínat je hasičské auto, které nás plošinou zvedlo 30m nad zem. Vživotě jsem neviděla naší vesnici z takové výšky. Super výhled,  ale když jsem se chtěla otočit, abych viděla i druhou stranu naší vísky, tak ve mě byla malá dušička. 

Opět jsem  pro děti připravovala dárečky. Tentokrát to byly pirátské šátky. Počet 40 ks. Látka objednána včas. Jenom nějak selhalo pravidlo dvakrát měř jednou řež. Chybně jsem si spočítala spotřebu látky. :-( Chyběl mi materiál na 10 kousků.  A tak rychle doobjednat. Látka přišla ve čtvrtek a v pátek

                                        se šátky předávali dětem. Takže lehká infarktovka.

Vše  se stihlo a děti v šátcích vypadali super. 

Tak to je z našeho tábora vše. 

Včera jsme absolvovali velkou rodinnou oslavu. Takže další příspěvek bude o dárečcích, které jsem vytvořila. 

Mějte   se moc a moc krásně. 

Lenka