Moje království

Poslední dobou trávím nějak moc času v kuchyni. A tak jsem se rozhodla vám ukázat moje království. 

Kuchyň mám asi 5 let a nejvíc si pochvaluji vyvýšený dřez. Tedy při mé výšce je kuchyň zvýšená celá a vrch dřezu je dokonce 101 cm od země. 

Když to manžel tehdy viděl nevěřícně kroutil hlavou. 

V pondělí jsem se tedy pustila do uklizení kuchyně, abych jí za denního světla mohla vyfotit. 

Ve většině případů by fotečky nebyly příliš publikovatelné. Tedy ne, že by byla všude špína, ale většinou mám všude něco roztahané a rozpracované. Prostě, kuchyň je plně vytížená. 

Ještě, že jsem vše v pondělí nafotila. Dneska mám při pohledu na naši domácnost pocit, že vybouchla nějaká bomba. A jestli platí pravidlo " bordel v bytě - šťastné dítě" , tak jsou naši rarášci asi nejšťastnější děti na světě. :-D 

Týden strávený běháním po lékařích, rehabilitacích a snahou dát alespoň trochu do pořádku zahradu se nějak moc podepsal na vnitřku domečku. 

A jelikož konečně je teplo a svítí sluníčko, bylo důležité vyprat kromě běžné hory prádla i potahy na gauč. A zítra se musím pustit do převléknutí peřinek. A to určitě dojdu i k závěru, že je potřeba vyprat i samotné polštáře a peřiny. :-D Já se znám. :-D 

Tak a teď už pár foteček z kuchyně. 

Mějte moc a moc krásně a já se jdu pokusit z neandrtálské jeskyně udělat náš milovaný domeček. 

Pravidlo uvedené výše je sice super, ale děti nemohou být šťastné, když je jejich maminka podrážděná kvůli nepořádku. :-D 

Lenka 

Dortíček

Tedy dortíček je vlastně docela velký dort. Váha cca 4,7 kg. 

Oslavenec měl jediné přání. Žlutý terenní vůz. :-)

Největší oříšek nastal v úplném konci mého snažení.  Konstrukce z trubek co je nad sedačkami mi prostě z modelovací hmoty nedržela.  Nápad zpevnit to tak, že potahovkou obalím konstrukci ze špejlí taky nevyšel :-( 

Ještě že jsem doma měla brčka z ikea v černé barvě. Trochu jsem si zaimprovizovala, ale nakonec to nevypadalo tak špatně. 

Oslavenci se prý dortík líbil a chutnal. To je ta nejlepší odezva. 

Já vždycky tvrdím, že dorty pro děti jsou super. Člověk může spoléhat na to, že mají ještě velikou fantazii a většinou si  najdou to co chtějí vidět. :-)

JInak u nás dneska opět propršený den. Pračka už není za horou prádla pomalu ani vidět. :-( A doma to ne a ne uschnout. Už se těším až prádlo zase pověsím ven na sluníčko a nachytám energii za slunečních paprsků. :-) Snad už se zítra dočkáme. 

Ještě vkládám pár foteček ze zahrádky z doby, kdy jsem osazovala květináčky. :-) 

Mějte se moc a moc krásně a já jdu dokončit polštář, který má být zítra hotový. 

Lenka 

Nezahálím, nestíhám ....

Tak nějak se v poslední době cítím. Celý týden byl našlapaný k prasknutí. :-) 

V pondělí jsme s rarášky šli na zápis do školky. Oba jsou zapsaní a přijatí. 

Lukýsek bude sice chodit jenom občas a to v období, kdy nebude školka promořená viry a bakteriemi. Tak doufám, že nějaké takové období nastane. :-D 

Na fotce si povšimněte jak to manželovi na dětské stoličce sluší. :-) 

A jinak byl týden ve znamení tvoření. 

Na přání jsem dokončila další věneček z látkových růžiček a jednoho andílka. Když už jsem byla ve stříhání andělské holčičky, nachystala jsem jich raději více. Postupně dokončím a vložím na fler. 

Doháčkovala jsem přední stranu polštáře na přání. Zbývá ušít zbytek polštáře.

Koupila se praktickou ženu a zamilovala se do svetru. Objednala jsem si hned přízi. Fialové období mám za sebou, takže jsem zvolila barvičku petrolejovou. Tak snad se někdy dostanu k realizaci. 

V týdnu jsem ještě upravila několik kousků oděvů a začala na pletené tuničce pro moji nejmladší neteřinku. 

Do toho samozřejmě péče o můj mamahotel , pečení chleba a výroba sýru. Konce týdne jsem již přemýšlela, že podnikání doma a celodenní péče o děti je nad moje možnosti. Ale dnes už jsem opět plná optimismu a od šesti řádím jak černá ruka. 

Jinak ve středu jsem měli milou návštěvu. Věrka přijela s kluky a tak jsme poklábosily a rarášci si pohráli. Věruška mi dovezla sadbu do skleníku, takže náš skleníček je nyní osázený do posledního místečka. 

Dneska mě čeká další dortík na přání. Tak mi držte palečky ať se povede a oslavenci se líbí. :-) 

Tak já běžím uvařit pudink na krém. 

Mějte se moc krásně a zítra jsem tu znovu s dortíkem. 

Lenka 

Domácí musli a ředkvičkový salát

Tak dneska opět jedna z kuchyně. I ldyž se přiznám, že dneska jsem v ní strávila minimum času. O jídlo se dnes staral manžel a já skutečně dnes udělala pouze tyto dvě věci. :-)

Já pro změnu celý den proseděla u šicího stroje a upravovala, zúžovala a zkracovala různé oděvy. Ještě mě večer čekají jedny šaty, ale mám dobrý pocit, že jsem toho dost zvládla. 

A teď už k zmíněným dobrotám. Syn chtěl na intr udělat domácí musli. Je naprosto jednoduché a zvládne ho každý. A oproti kupovanému vyjde mnohem levněji a ještě si ho uděláte podle toho co máte rádi. U nás se ujíždí na čokoládovém s ořechy. Nic dietního to tedy není, ale dobrota tedy ano. :-) 

Budete potřebovat: 

1 balíček ovesných vloček ( přidávám i vločky pšeničné) 

2 lžíce cukru (nejlépe přírodní)                                       

3 lžíce medu                                                                  

2 lžíce rozpuštěného másla                                             

Toto promícháme a dáme na plech (já vykládám pečícím papírem) a pečeme v troubě na 160°C asi 20 minut. 

Mezitím si nasekáme ořechy a  připravíme kokos. Tyto suroviny přidáme po 20 minutách na plech a promícháme a ještě 10 minut necháme péct. 

Vyndáme z trouby anecháme trošičku vychladnout. Mezitím si nalámeme čokoládu (ideálně zpracovat figurky a zajíce, které u nás nikdo nejí). Kousky čokolády a ještě dvě lžíce nugety zamícháme do teplých vloček. Ty se částečně obalí a slepí. Nechat úplně vychladnout a je hotovo. 

Doporučuji dělat, když rodina spí, jinak hrozí, že polovina plechu zmizí ještě teplá. 

A pokud nemáte v oblibě čokoládu, tak lze nugetu nahradit třeba salkem a místo čokolády dát třeba sušené ovoce. 

A jelikož je čas ředkviček tak se s vámi podělím ještě o jeden receptík na ředkvičkový salát. U nás ho máme moc rádi. 

Ředkvičky nastrouháme na kolečka, přidáme nastrouhaná natvrdo uvařená vajíčka, hořčici, zakysanou smetanu, naseknou pažitku. Osolíme zamícháme a můžeme podávat. 

Moje maminka místo zakysané smetany používá majolku a pokud nepodáváte dětem tak ještě přidejte pepř. 

Miluji nákupy za babku

Konečně se mi po hodně dlouhé době poštěstilo zajet do mého oblíbeného bazaru. S rarachy je to nemyslitelné, ale tentokrát se zadařilo jednoho nechat doma se starším bráchou a tak jsem trochu obrnila nervy a s druhým dítkem to riskla. No nebylo to ono, protože jsem stále poslouchala "Mami už půjdem", ale pár maličkostí za pár kaček jsem si rychle ulovila.  Krásnou polévkovou mísu. No polévka v ní nebude, ale poslouží jako super květináč nebo váza na aranžování. Dva super šedé květináče. Ty se mi právě barevně hodily a ještě dva nádherné dva hrnečky a talířky. Ptala jsem se, jestli toho nemají víc a prý byla celá souprava a lidi to kupovali po kouscích. To mě fakt mrzelo. Vzala bych si jí celou. Takhle mám jen hrnečky, ale na čajíček a kávičku z nich se moc těším. 

No a dneska dopoledne se mi podařil další super úlovek v prodejně KIK. Plechové dózy s nádhernými motivy za luxusní ceny jsem tam prostě nemohla nechat. Sice ještě nevím co do nich dám, ale nějaké poklady se jistě najdou. 

No a ještě jsem dostala od dětí krásnou kytičku k zítřejšímu dni matek. Takže tenhle víkend je prostě super. 

Mějte se moc krásně a já jdu něco tvořit. Začíná se mi to tady kupit a zase lítám od jednoho k druhému. :-D

Mějte se moc a moc krásně a užijte si neděli. ¨

Lenka 

Na veselou notičku...

Po posledních dnech vyplněných ne příliš veselým zařizováním jsem měla zoufalou potřebu vytvořit něco veselého. Něco plného energie a jasných a hravých barviček. 

A tak vznikla trošku šílená čepička pro moji neteřinku. Háčkovaná je z bavlněné příze. Nápad na aplikaci sovičky jsem nalezla na pinterestu a háčkovala podle fotečky. Chvilemi jsem měla pocit, že jsem kombinaci barev asi přepískla, ale výsledek se mi moc líbí. Tak doufám, že se bude líbit i švagrové. :-) Modelem mi stál můj nejmenší rarášek a nechtěl si čepičku nechat nasadit, protože "je přece holčičí". :-D 

Už se moc těším až se zase vrhnu do nějaké tvůrčí činnosti. 

Mějte se krásně a brzy jsem zpátky s dalším tvořením. 

Lenka 

Dneska vážně a smutně....

Dlouho jsem tu nebyla, ale v mém životě byli teď důležitější a bohužel smutné věci. 

Ve středu mi po dlouhé nemoci zemřela babička. Je pravda, že v jejím stavu byl konec vysvobozením od bolestí, ale stejně nás to celou rodinu zasáhlo. Na konec se člověk předem připravit nedokáže, i když ho očekává. 

Ale i smrt k životu patří. A právě nad koncem právě v této chvíli více přemýšlím. Myslím, že naše společnost tuto skutečnost vytěsnila na úplný okraj. Nebavíme se o ní a potom jsme náhle překvapeni, že nevíme jakou představu měli naši blízcí o svém odchodu. A ptát se člověka na smrtelné posteli, jaké by si přál poslední rozloučení, asi nedokáže nikdo z nás. Proto bychom měli o těchto věcech diskutovat již v době, kdy ještě jsme zdraví a plní života. Možná někdo namítne, že po smrti už nám to bude jedno, jak se s kdo s námi rozloučí, jakou nám přinese květinu a jaká bude při obřadu hrát hudba. Nám asi ano, ale našim blízkým tím sejmeme veliké břímě rozhodování v nejtěžších okamžicích. Protože při zařizování smutečního obřadu naši blízcí chtějí rozloučení udělat přesně tak, jak si myslí, že bychom si to přáli. 

Až při sepisování podkladů pro smuteční řeč jsem si třeba plně uvědomila, že babička nám o sobě a svém dětství vyprávěla, ale že si pamatuji pouze pár drobností a nevybavuji si časovou posloupnost. Sice mi utkvělo v hlavě spousta informací, ale měla jsem pocit, že to jsou věci nepříliš podstatné a ty zásadní nevím. No prostě jsem chvílemi měla pocit, že všechno zařídit není v mých silách. Ale nakonec jsme to vše společně dali dohromady. 

Popravdě nám u babičky hodně pomohli zdravotnice z domácího hospicu Setkání. Jedná se o hospic, který za klienty dojíždí domů a pomáhá s péčí rodině. K babičce jezdili poslední čtyři dny života a byli i psychickou oporou pro mojí maminku, která o babičku po celou dobu obětavě pečovala. Babička tak mohla dožít mezi svými blízkými, a to je myslím v dnešní době něco, co je umožněno málokomu.

V úterý se s babičkou naposledy rozloučíme a pokud se na nás odněkud dívá, tak doufám, že bude spokojená a bude se usmívat. 

Mějte se moc a moc krásně a myslete na nás, 

Lenka