Nezahálím, nestíhám ....

Tak nějak se v poslední době cítím. Celý týden byl našlapaný k prasknutí. :-) 

V pondělí jsme s rarášky šli na zápis do školky. Oba jsou zapsaní a přijatí. 

Lukýsek bude sice chodit jenom občas a to v období, kdy nebude školka promořená viry a bakteriemi. Tak doufám, že nějaké takové období nastane. :-D 

Na fotce si povšimněte jak to manželovi na dětské stoličce sluší. :-) 

A jinak byl týden ve znamení tvoření. 

Na přání jsem dokončila další věneček z látkových růžiček a jednoho andílka. Když už jsem byla ve stříhání andělské holčičky, nachystala jsem jich raději více. Postupně dokončím a vložím na fler. 

Doháčkovala jsem přední stranu polštáře na přání. Zbývá ušít zbytek polštáře.

Koupila se praktickou ženu a zamilovala se do svetru. Objednala jsem si hned přízi. Fialové období mám za sebou, takže jsem zvolila barvičku petrolejovou. Tak snad se někdy dostanu k realizaci. 

V týdnu jsem ještě upravila několik kousků oděvů a začala na pletené tuničce pro moji nejmladší neteřinku. 

Do toho samozřejmě péče o můj mamahotel , pečení chleba a výroba sýru. Konce týdne jsem již přemýšlela, že podnikání doma a celodenní péče o děti je nad moje možnosti. Ale dnes už jsem opět plná optimismu a od šesti řádím jak černá ruka. 

Jinak ve středu jsem měli milou návštěvu. Věrka přijela s kluky a tak jsme poklábosily a rarášci si pohráli. Věruška mi dovezla sadbu do skleníku, takže náš skleníček je nyní osázený do posledního místečka. 

Dneska mě čeká další dortík na přání. Tak mi držte palečky ať se povede a oslavenci se líbí. :-) 

Tak já běžím uvařit pudink na krém. 

Mějte se moc krásně a zítra jsem tu znovu s dortíkem. 

Lenka 

Domácí musli a ředkvičkový salát

Tak dneska opět jedna z kuchyně. I ldyž se přiznám, že dneska jsem v ní strávila minimum času. O jídlo se dnes staral manžel a já skutečně dnes udělala pouze tyto dvě věci. :-)

Já pro změnu celý den proseděla u šicího stroje a upravovala, zúžovala a zkracovala různé oděvy. Ještě mě večer čekají jedny šaty, ale mám dobrý pocit, že jsem toho dost zvládla. 

A teď už k zmíněným dobrotám. Syn chtěl na intr udělat domácí musli. Je naprosto jednoduché a zvládne ho každý. A oproti kupovanému vyjde mnohem levněji a ještě si ho uděláte podle toho co máte rádi. U nás se ujíždí na čokoládovém s ořechy. Nic dietního to tedy není, ale dobrota tedy ano. :-) 

Budete potřebovat: 

1 balíček ovesných vloček ( přidávám i vločky pšeničné) 

2 lžíce cukru (nejlépe přírodní)                                       

3 lžíce medu                                                                  

2 lžíce rozpuštěného másla                                             

Toto promícháme a dáme na plech (já vykládám pečícím papírem) a pečeme v troubě na 160°C asi 20 minut. 

Mezitím si nasekáme ořechy a  připravíme kokos. Tyto suroviny přidáme po 20 minutách na plech a promícháme a ještě 10 minut necháme péct. 

Vyndáme z trouby anecháme trošičku vychladnout. Mezitím si nalámeme čokoládu (ideálně zpracovat figurky a zajíce, které u nás nikdo nejí). Kousky čokolády a ještě dvě lžíce nugety zamícháme do teplých vloček. Ty se částečně obalí a slepí. Nechat úplně vychladnout a je hotovo. 

Doporučuji dělat, když rodina spí, jinak hrozí, že polovina plechu zmizí ještě teplá. 

A pokud nemáte v oblibě čokoládu, tak lze nugetu nahradit třeba salkem a místo čokolády dát třeba sušené ovoce. 

A jelikož je čas ředkviček tak se s vámi podělím ještě o jeden receptík na ředkvičkový salát. U nás ho máme moc rádi. 

Ředkvičky nastrouháme na kolečka, přidáme nastrouhaná natvrdo uvařená vajíčka, hořčici, zakysanou smetanu, naseknou pažitku. Osolíme zamícháme a můžeme podávat. 

Moje maminka místo zakysané smetany používá majolku a pokud nepodáváte dětem tak ještě přidejte pepř. 

Miluji nákupy za babku

Konečně se mi po hodně dlouhé době poštěstilo zajet do mého oblíbeného bazaru. S rarachy je to nemyslitelné, ale tentokrát se zadařilo jednoho nechat doma se starším bráchou a tak jsem trochu obrnila nervy a s druhým dítkem to riskla. No nebylo to ono, protože jsem stále poslouchala "Mami už půjdem", ale pár maličkostí za pár kaček jsem si rychle ulovila.  Krásnou polévkovou mísu. No polévka v ní nebude, ale poslouží jako super květináč nebo váza na aranžování. Dva super šedé květináče. Ty se mi právě barevně hodily a ještě dva nádherné dva hrnečky a talířky. Ptala jsem se, jestli toho nemají víc a prý byla celá souprava a lidi to kupovali po kouscích. To mě fakt mrzelo. Vzala bych si jí celou. Takhle mám jen hrnečky, ale na čajíček a kávičku z nich se moc těším. 

No a dneska dopoledne se mi podařil další super úlovek v prodejně KIK. Plechové dózy s nádhernými motivy za luxusní ceny jsem tam prostě nemohla nechat. Sice ještě nevím co do nich dám, ale nějaké poklady se jistě najdou. 

No a ještě jsem dostala od dětí krásnou kytičku k zítřejšímu dni matek. Takže tenhle víkend je prostě super. 

Mějte se moc krásně a já jdu něco tvořit. Začíná se mi to tady kupit a zase lítám od jednoho k druhému. :-D

Mějte se moc a moc krásně a užijte si neděli. ¨

Lenka 

Na veselou notičku...

Po posledních dnech vyplněných ne příliš veselým zařizováním jsem měla zoufalou potřebu vytvořit něco veselého. Něco plného energie a jasných a hravých barviček. 

A tak vznikla trošku šílená čepička pro moji neteřinku. Háčkovaná je z bavlněné příze. Nápad na aplikaci sovičky jsem nalezla na pinterestu a háčkovala podle fotečky. Chvilemi jsem měla pocit, že jsem kombinaci barev asi přepískla, ale výsledek se mi moc líbí. Tak doufám, že se bude líbit i švagrové. :-) Modelem mi stál můj nejmenší rarášek a nechtěl si čepičku nechat nasadit, protože "je přece holčičí". :-D 

Už se moc těším až se zase vrhnu do nějaké tvůrčí činnosti. 

Mějte se krásně a brzy jsem zpátky s dalším tvořením. 

Lenka 

Dneska vážně a smutně....

Dlouho jsem tu nebyla, ale v mém životě byli teď důležitější a bohužel smutné věci. 

Ve středu mi po dlouhé nemoci zemřela babička. Je pravda, že v jejím stavu byl konec vysvobozením od bolestí, ale stejně nás to celou rodinu zasáhlo. Na konec se člověk předem připravit nedokáže, i když ho očekává. 

Ale i smrt k životu patří. A právě nad koncem právě v této chvíli více přemýšlím. Myslím, že naše společnost tuto skutečnost vytěsnila na úplný okraj. Nebavíme se o ní a potom jsme náhle překvapeni, že nevíme jakou představu měli naši blízcí o svém odchodu. A ptát se člověka na smrtelné posteli, jaké by si přál poslední rozloučení, asi nedokáže nikdo z nás. Proto bychom měli o těchto věcech diskutovat již v době, kdy ještě jsme zdraví a plní života. Možná někdo namítne, že po smrti už nám to bude jedno, jak se s kdo s námi rozloučí, jakou nám přinese květinu a jaká bude při obřadu hrát hudba. Nám asi ano, ale našim blízkým tím sejmeme veliké břímě rozhodování v nejtěžších okamžicích. Protože při zařizování smutečního obřadu naši blízcí chtějí rozloučení udělat přesně tak, jak si myslí, že bychom si to přáli. 

Až při sepisování podkladů pro smuteční řeč jsem si třeba plně uvědomila, že babička nám o sobě a svém dětství vyprávěla, ale že si pamatuji pouze pár drobností a nevybavuji si časovou posloupnost. Sice mi utkvělo v hlavě spousta informací, ale měla jsem pocit, že to jsou věci nepříliš podstatné a ty zásadní nevím. No prostě jsem chvílemi měla pocit, že všechno zařídit není v mých silách. Ale nakonec jsme to vše společně dali dohromady. 

Popravdě nám u babičky hodně pomohli zdravotnice z domácího hospicu Setkání. Jedná se o hospic, který za klienty dojíždí domů a pomáhá s péčí rodině. K babičce jezdili poslední čtyři dny života a byli i psychickou oporou pro mojí maminku, která o babičku po celou dobu obětavě pečovala. Babička tak mohla dožít mezi svými blízkými, a to je myslím v dnešní době něco, co je umožněno málokomu.

V úterý se s babičkou naposledy rozloučíme a pokud se na nás odněkud dívá, tak doufám, že bude spokojená a bude se usmívat. 

Mějte se moc a moc krásně a myslete na nás, 

Lenka

Ohlédnutí za víkendem

Víkend jsme si užili a to je hlavní. 

V sobotu vzal manžel rarachy na pohádkový les. Já jsem kvůli kyčli raději zůstala doma a užívala si to ticho. 

Gaučingu už jsem měla plné zuby a tak jsem upekla koka sušenky a ze zbylých bílků bílkový chlebíček a udělala pampeliškový med. Sušenky jsou naprosto famózní, takže kdo jsem ještě nevyzkoušel doporučuji. Receptík najdete tady.

Po obědě následoval odpočinek. Ale sluníčko mě tak dlouho šimralo na nose, že jsem nakonec i přes námitky manžela, že bych už měla odpočívat šla sázet kytičky do truhlíků. Tuhle prácičku naprosto miluji. 

Osázela jsem truhlíky na všechna okna ještě pár květináčů. 

No a jelikož jsem to v sobotu lehce přehvízdla, tak v neděli jsme vyrazili na nakupovací výlet do Hradce Králové. Výlety do marketů mě moc poslední dobou neberou, ale výlety do hobbymarketů, to je jiná. Mezi kytičkami bych mohla procházet celé dopoledne.  No tak celé dopoledne by moje noha neustála, ale stejně jsem si vybrala pár dalších kytiček, manžel naložil zeminu a jelo se domů. Cestou ještě nutný nákup potravin.

Zbytek odpoledne už byl pro mě opravdu odpočinkový. Děti řádili na zahradě a já se věnovala gaučinku a byla tak unavená, že jsem ani nic netvořila. :-( 

Kytičky jsou zatím ve skleníku a už se těším až osázím zbytek květináčů a budu se těšit až to vše rozkvete. To je potom úplný balzám na duši. 

Dneska je u nás deštivo, tak snad trochu uklidím náš domeček. I když popravdě mám pocit, že pár dní odpočinku je u nás skoro na dvoudenní intenzivní úklid. No postupně to dám zase do pořádku. :-D 

Mějte se moc a moc krásně. 

Lenka 

Peřinový dotazník

Tak i já se zapojuji do vyplnění peřinového dotazníku. Za nominaci do něj děkuji Martince a Helence.

Docela jsem váhala. Když tak pročítám ty vaše, tak nevím o čem mám psát. :-(

Takže s chutí do toho, ať je to hotovo. 

zdroj pinterest

BEZ ČEHO UŽ PŮL ROKU NEODCHÁZÍM DO PEŘIN

- ráda bych napsala, že bez manžela jako Helenka. Ale takové štěstí nemám a manžel často nocuje na služebních cestách. Ale i když odcházím do peřin bez ničeho, tak se mi tam většinou něco do rána nastěhuje, takže prázdno v pelíšku nemám. Jo a nemyslím milence, ale mé rarachy. Hlavně toho mladšího. :-)

SVŮDNÉ SANSOUSSI NEBO POHODLNÉ PYŽAMO

-možná budu za analfabeta, ale tohle slovíčko jsem četla poprvé v tomhle dotazníku. :-D
Ale k věci. Miluji v posteli pohodlí a nesnáším zařezávající se ramínka u saténových košilek. Takže u mě je volba více než jasná. Ale v tom v čem bych měla chodit do postele, se naše názory s manželem diamertálně odlišují. Takže mám i pár svůdnějších variant. :-D

KNIHA

bez čtení knihy před spaním to nejde. Ale přiznám se, že když čtu první stránku po jejím otevření na třikrát, tak to vzdávám. A to je poslední dobou nějak často. :-D Asi proto teď vracím knížky do knihovny až s koncem vypůjčního termínu. A oblíbený žánr.Nemám příliš ráda slaďoučké romány (i když dřív jsem jich přečetla). Raději se začtu do něčeho napínavého jako je trilogie Millénium nebo některá z knížek od Jeffery Deavera, Dan Browna nebo J.D.ROBB.

KOSMETICKÉ RITUÁLY

tak tady bych se asi nejraději zdržela odpovědi. Jelikož se poslední dobou moc nelíčím, tak na nějaké rituály moc nejsem. Voda stačí. :-D  Horší je, když potom někam vyrazím nalíčená a zapomenu se odlíčit. Šmouhami na polštáři to začíná a v koupelně to pokračuje. Při pohledu do zrcadla potom následuje " AHOJ NEZNÁM TĚ, ALE UMEJU TĚ"

SKLENIČKA NĚČEHO DOBRÉHO PŘED SPANÍM ?

- když je doma manžel, tak sklenku kvalitního vínečka. Sama tak vodu nebo čajík. Teď zrovna upíjím mátový. Manžela mám sice doma, ale jelikož jsem pod prášky, tak by víno nebyla dobrá volba. :-D 

CHRÁPEŠ?

- no samozřejmě, že néééééé   (pokud čte příspěvek můj manžel nechť se zdrží komentáře :-) )

SNÍDANĚ DO POSTELE

-kdysi dávno. Asi v minulém století :-D  Ale popravdě snídaně do postele s našima rarachama mi nahání hrůzu. Takže si asi raději počkám až odrostou. Ale to už bude zase mít manžel artrózu v kolenech a nebude se mu chtít zbytečně do schodů :-D

Tak a je to za mnou.
Teď ještě nominovat tři další šťastlivce.
 bude  to Věruška http://verkytvorenicko.blogspot.cz/
               Janička http://svetslaskou.blogspot.cz/
               Lenička http://fizule71.blogspot.cz/

Mějte se moc a moc krásně.

Lenka