Dlouho jsem přemýšlela jestli to sem patří nebo ne, ale potřebuji se vymluvit (vypsat). A tak jsem se nakonec rozhodla, že blog je můj a co napíši je na mně.
Vždycky jsem hájila naše zdravotnictví. Lukýskovi rychlá diagnoza dětské lékařky Mudr. Němcové v Náchodě v porodnici a následnými operacemi a péčí na dětské klinice v Hradci Králové zachránili život. Následná péče, kterou nám ne dětské klinice věnují je skvělá s lidským přístupem. Všem kteří o nás pečují, tímto děkuji a rozhodně se jich netýká to o čem budu psát dál.
Moje babička bojuje s vážnou nemocí. Její stav se doma natolik zhoršil, že byla nutná hospitalizace. Babičku jsme odváželi až když už opravdu byla nutná lékařská péče. Několik dní nemohla jíst, trpěla trávicími problémy a bylo jí opravdu zle. O to více nás překvapil přístup přijímacího lékaře, který situaci zlehčoval a vynadal mamce, která babičku odvážela, že pokud se o babičku již nechceme starat, tak jí máme dát do nějakého hospicu a ne jí vozit k nim. Zaplať pánbůh jsme se s tímto lékařem již nesetkali. Babiččina ošetřující doktorka byla milá s lidským přístupem. Každopádně babička strávila v nemocnici téměř 6 týdnů, než se jí podařilo stabilizovat.
Po čtyřech týdnech se sestřičky teprve uráčili babičku odvézt poprvé do sprchy. Nemohu opět dávat do pytle všechny sestřičky. Našlo se i zde pár milých duší. Je mi jasné, že jejich práce je náročná, nejsou nijak valně finančně ohodnocené a je jich na oddělení málo. Ale stále jsem toho názoru, že vlídné slovo starému člověku prospěje daleko více než nadávky. Nemohu pochopit, kde se v některých bere ta zlost. A proč si své mindráky léčí na lidech, kteří již mají spoustu věcí odžitých a měli by je spíše chovat v úctě. Babička byla vždycky vitální ženská plná energie a síly bojovat. Po pěti týdnech v nemocnici je z ní vystrašená lítostivá stařenka.
Minulý týden byla babička převezena na následnou péči, kde jsme doufali, že se jí bude věnovat rehabilitační pracovník, aby se mohla co nejdříve vrátit do domácího prostředí.
Situace v následné péči je obdobná, ne-li horší. Hygienické podmínky otřesné. Takže dnes padlo rozhodnutí vzít babičku domů i ve stavu ležícího pacienta je a pokusit se zajistit rehabilitačního pracovníka, který bude docházet domů. Mamce, která toho má již v tuto chvíli naloženo na svá bedra hodně vůbec nezávidím, ale budeme se jí snažit všichni co nejvíce pomoct.
Každopádně jsme si vzpomněla na můj nedávný rozhovor se sousedkou. Dostali jsme se na téma z čeho máme strach. A ona bez rozmýšlení pravila, že nejvíc se bojí stáří. Možná jsem právě po tom co teď prožila babička pochopila proč.
Nejhorší na tom všem je, že člověk má strach se bránit a hlasitě ozvat, aby tím pacientovi ještě více neublížil. Celou dobu jsem měla huť napsat stížnost na vedení nemocnice. A celo dobu jsem stále přemýšlela jestli tím něčemu pomůžu, nebo jestli způsobím, že se po pacientech začnou vozit o to víc.
Tak milí čtenáři. Já jsem si alespoň ulevila tím, že jsem se vypsala vám. Vám, kteří jste dočetli až sem děkuji za trpělivost. Večer se snad dostanu k tomu vložit nějaký pozitivnější článek z mého tvoření.
Mějte se krásně Lenka
ilustrační foto
