Teplé čepičky pro rarášky

Tak jsem včera úspěšně dokončila dvě čepičky pro ty mé raubíře. A zima může přijít. Jsou připraveni. Dneska jsem přerovnala i skříň a usoudila, že bundičky nám poslouží ještě letošní zimu. I když, kdyby bylo po mém, tak by žádná zima přijít nemusela. Ale zase na druhou stranu už se těším, až budu mít více času na vyšívání, háčkování a jiné tvoření. 

Tak a teď zpátky k čepičkám. Jsou háčkovány pouze reiléfními sloupky. Opět jsem čerpala ze studnice návodů šikovných maminek na mimibazaru. Návod najdete ZDE.

Použitá je příze LUNETA 100%  od firmy VITKA Brněnec. 

S háčkem č. 5 to docela hezky přibývalo. 

Snad stejnou dobu jako uháčkování čepice mi zabralo zhotovení a přišití kocouří aplikace. 

Kocourci mají každý jiná očička, aby si je kluci (a vlastně i já) poznali. 

Tak doufám, že se vám budou čepičky líbit. Klukům se líbí moc a to je vždycky ta nejhezčí odměna. 

Mějte se krásně a děkuji za návštěvu mého blogu a komentáře, které mi zanecháváte. 

Lenka 

 

Krásný trapas a dětské tvoření

Všechny vás moc zdravím. Dneska se nebudu chlubit svým tvořením, ale ukážu vám alespoň trochu z výtvorů mých rarášků. Včera jsem nutně potřebovala jet na nákup látek do Náchoda. Samozřejmě tu barvičku, kterou jsem potřebovala neměli. :-( Z domu jsme se vykopali až po desáté, takže uvařit oběd bych po návratu nestíhala, takže jsem si řekla, že jednou se obejdou bez domácí stravy a rozhodla se oběd koupit. Nechali jsme si ho zabalit s tím, že si ho sníme doma. Chvíli jim příprava trvala, takže jsme si zatím sedli ke stolečku a čekali. Za chvilku si k vedlejšímu stolečku sedl pár tak o 15 let mladší než já. :-) Mladík měl krátký rukáv a obě ruce celé potetované obrázky a nápisy. 

Můj nejmladší syn na něj chvíli upřeně zíral a poté na plnou pusu (což jeho případě znamená, že je slyšet kilometr daleko) povídá. "Ale maminko po ručičkách se přece nemaluje" 

Vyprskla jsem smíchy. Nejsem odpůrce tetování. Dokonce jedno sama vlastním . Takže jsem Matymu vysvětlila, že pán má takové obrázky jako má maminka na zádíčkách . Nakonec to asi vzal a debatu zakončil s tím, že chce mít taky takové tetování na ručičkách.  Opravdu se s nimi člověk zasměje. 

Když už jsme nesehnali látku, tak jsem klukům alespoň koupila každému balíček svítící hmoty FIMO a tři nové rybičky do akvárka. 

S hmotou jsem s kluky odpoledne pracovala poprvé. Zvolili jsme pouze vykrajování tvarů. Do nich jsme udělali otvory pro mašličku. Po zapečení jsme navázali mašličky. Každému v jiné barvě aby nedocházelo ke zbytečným hádkám, co je čí. :-)  No a dneska ještě jdeme na větvičky, aby bylo ozdobičky na co pověsit. 

Ale už včera si užili spoustu legrace. Nejdřív při tvoření a poté běhali se svítícíma ozdůbkami na záchod, kde se potmě kochali tím jak svítí.

Tak a ještě vám ukážu obrázky Lukyho.  Během léta začal konečně malovat. Do té doby si pastelek ani nevšiml a když jsem s ním chtěla malovat, tak se hrozně nudil a nebavilo ho to. Ale začal v létě omalovávat a nyní už zkouší i sám malovat podle fantazie. Mám z něho velikou radost. Myslím, že přišel na to, že tím malováním může vyniknout nad svým bráškou, který ho jinak ve všem doběhl.

No a ještě vám ukáži pavoučky. Jsou inspirováni tvořením Meluzínky s maminkou ve školce. 

Matymu jsem s pavoučkem pomáhala a Luky ho zvládl hrdě úplně sám. Tak si říkám, že letošní zimu už se snad bude dát přežít, když už kluci začínají tvořit a půjde je něčím trochu zabavit. 

No a ještě pohled na prstové barvičky. 

Tak všem který dorolovali až na konec děkuji za pozornost. Já jsem ve fázi háčkování teplých čepiček pro rarášky, tak až dotvořím, tak se opět pochlubím. 

Lenka 

Pozvánka na giveaway k Andrejce

Všechny Vás zvu na blog k Andrejce. Vyhlásila giveaway o naprosto nádherné sametové dýničky. 

Určitě k ní nakoukněte. 

Lenka 

Potah na židle - NÁVOD

Byla jsem požádána jednou maminkou z mimibazaru, zda bych mohla vytvořit návod na potah na židle, které u mě viděla na jedné fotečce z našeho bydlení. Potahy už mám ušité od jara, takže nemám vytvořený klasický fotopostup, ale třeba se někomu bude hodit i slovní návod, který jsem se pokusila sesmolit.  Doufám, že bude alespoň trochu srozumitelný. Já mám pocit, že je to strašně jednoduché, ale je mi jasné, že pro jiného to může být náročné. Asi jako když mi syn nebo bratr říkají něco v počítačovém jazyce a mají pocit, že je to jasné jako facka a nechápou čemu na tom nerozumím. :-)

Tak jdeme na to.

Pokusila jsem se zpracovat i polohový plán pro látku šíře 150 cm. (látku doporučuji před stříháním vysrážet) 

Uvedené rozměry jsou pouze orientační. Musíte si poměřit svoji židli . :-) 

Všude přidávám přídavky na 1,5 cm na každé straně. Pokud nemáte čtvercový sedák je dobré si udělat střihovou šablonu dle daného sedáku. 

Podle polohového plánu vychází spotřeba 140 cm na jednu židli. (pokud se rozhodnete dělat menší sklady na "kanýru" tak bude spotřeba cca 120 cm. 

Já jsem nakonec měla spotřebu na jednu židli ještě o něco menší. Takže mi nakonec ještě zbylo na polštářky.  Stříhala jsem nejdříve všechny velké díly a poté ty menší pásečky. Pokud  stříháte pro více židlí je lepší kanýr střihnout pouze z jedné části. 

Jinak já mám opěradlo řešené kónicky, kvůli zadním nohám, které vedou až do 1/3 opěradla. Pokud máte opěradlo rovné nebo jinak tvarované, opět si musíte střih trochu upravit dle svého. 

Celkovou délku kanýru zjistíte tak, že si poměříte obvod židle v místě, kde bude kanýr připevněn a připočítáte 80 cm (4 x 20cm)

Nejdříve si ušijeme vázačky. Sešijeme dlouho stranu a jednu krátkou a poté otočíme do lícu a vyžehlíme. 

Pokud budete chtít vázačky zavazovat na mašli musí být mnohem delší než uvádím. Já je mám pouze dané přes sebe a stažené aranžací. 

Dále si ušijeme spodní části pro uchycení sedáku. Šijeme stejně jako vázačky. Po vyžehlení přišijeme k začištěnému okraji cca 6cm dlouhé suché zipy. 

Dále připravíme opěradlo. Přehneme ho v místě horní části a sestehujeme s připevněním vázaček. Ty jsou v tuto chvíli schované uvnitř opěradla (v lícové části) . Švy sešijeme pouze k místu přidaného švu. Viz obr. 1 na polohovém plánu. 

K jedné části opěradla přišijeme zadní část sedáku. šev začistíme. 

Poté si připravíme kanýr. Obě části si na obou krátkých stranách sešijete k sobě a švy začistíme. 

Dále si začistíme(založíme) jednu dlouhou stranu. Ta bude zakončovat kanýr na židli. 

Na vzniklém kole si připravíte sklady. Viz obr. 2 na polohovém plánu. Krátké švy se snažte umístit do těchto skladů. Sklady by Vám měli vycházet vždy na roh sedáku. Pokud nemáte sedák čtvercový, budete si muset trochu pohrát s rozměřením skladů. Sklady si v záložce předšijte, aby se Vám to lépe přistehovávalo na sedák a opěrák. 

Tak a teď již přišijeme kanýr na tři strany sedáku a jednu zadní stranu opěráku. Trošku hůře se to šije právě v tom přechodu mezi sedákem a opěrákem. Lze si tam pomoci nástřihem ve švu. 

Tak a teď už přišijeme pásky se suchými zipy vždy na střed strany sedáku a zadní strany opěráku. (tuto operaci lze udělat již i při sešívání kanýru a sedáku. Ale přišití až na šev mi přijde jednodušší. 

No a máme hotovo. 

Tak doufám, že jsem to napsala alespoň trochu srozumitelně. 

Tak pokud se rozhodnete pro vlastní potahy na židle, tak Vám držím palečky. U nás to byla již nutnost. Pořídili jsme si levné koženkové židle s tím, že budou snadné na údržbu. A ouha. Drápky naší kočičky a cvoky na riflích našeho syna udělali během jednoho roku takovou paseku, že se na to už nedalo koukat. 

Tyhle potahy to krásně vyřešily. Dají se jednoduše sundat a vyprat. Jenom to žehlení mě moc nebaví. 

Mějte se moc krásně 

Lenka 

Dokončené resty :-)

Tak jsem se konečně dokopala dodělat několik restíků. Jsem moc ráda, že si je můžu vymazat z hlavy a nemusím dál přemýšlet, že to potřeba dodělat. No ale jelikož jich tam ještě dost zbývá tak se mi ta hlava asi moc neodlehčí. :-)

První restík je čepička pro syna kamarádky. Malému přes léto vyrostla hlavička a skoro celou jsem jí musela vypárat a uháčkovat znovu. Příšerka je tvořena od oka podle fotografie bundičky. Je to první věc, kterou jsem háčkovala bez návodu. Tak se snad bude líbit a ještě si jí užije. Háčkováno je z bavlněné příze "Limone". 

Druhým restíkem byly klobouky pro čaroděje pro mé rarášky. V půlce prázdnin jsem si objednávala návody na háčkování od KAMLIN. Luky mi samozřejmě koukal přes rameno a zjistil, že nutně potřebují s bráchou tyto klobouky. 

Hotové jsem je měla už asi před 14 dny (rychlost přímo kosmická :-( ), ale co čert nechtěl, tak Lukymu byl malý. Takže jsem svým tvořením místo radostného smíchu docílila slzavého údolí. Klobouk jsem tedy z větší části rozpárala a tři večery háčkovala. Teď už v nich kluci vesele pobíhají. :-))

No a poslední restík bylo konečně něco pro mě. S poslední objednávkou přízí jsem si vložila do košíku i volánkovou přízi. Nikdy jsem jí neviděla v reálu a zajímalo mě co to vůbec bude a jak se s ní bude pracovat. Šály na netu jsou nádherné. Volánkovou přízi jsem měla značku SASHAY od RED HEART. Tak jsem si včera vyhledala návod. Přečetla jsem u něho všechny komentáře a pustila se do díla. Komentář typu "je to relax a za hodinku je hotovo" mi po dvou hodinách pachtění přišel hrozně k smíchu. Já začala kolem osmé večer a dokončila až čtvrt hodinky po půlnoci. 

No ale jsem jí zdárně dokončila a můžu jít dělat parádu. 

A dokonce uvažuji ještě o jedné, ale tu bych chtěla zkusit háčkovat. Tak uvidíme co z toho bude jednodušší. 

Tak to je pro dnešek z mého tvoření vše. O víkendu mě čekají ještě nějaké úpravy oděvů pro kamarádku a potom už se snad konečně pustím do výrobu věnců a dalších dekorací, které bych chtěla předvést na dvou místních výstavách. 

Mějte se moc krásně Lenka 

GIVEAWAY u ANDREJKY

Všechny Vás moc zdravím a zvu na GIVEAWAY u Andrejky k ní na skvělý blog plný inspirace a nádherného tvoření. Určitě se podívejte. Dárečky jsou naprosto luxusní. 

Přeji Vám všem nádherný den 

Lenka 

Dvacetileté výročí svatby

Tak přesně před dvaceti lety jsem řekla své ANO manželovi. 

Oba dva jsme byli poměrně mladí. Tedy oproti věku ve kterém se páry berou dnes. Brát jsme se nemuseli, ale chtěli. Prošli jsme si spolu studentským obdobím, považovali za naprosto důležité věci, které mi dnes přijdou banální a k smíchu.
Manžel zasadil několik stromů, postavil dům a zplodil několik synů. Přesněji řečeno tři.
Myslím, že já bych si po dvaceti letech zasloužila svatozář a můj manžel asi taky. Osobně zastávám názor, že já bych sama se sebou jako partnerem nevydržela. :-) Jsem tak trochu osůbka hektická a náročná nejen na sebe, ale i na mé blízké. I když je pravda, že s přibývajícími léty se i má povaha víceméně uklidňuje. (spíše méně :-D ) 

Na začátku naší společné cesty jsme cestovali a užívali si společný život a po 4 letech se nám narodil první syn. Moje vytoužená holčička byla odložená na neurčito. (teď už vím, že na nikdy :-D )

Filip stojí teď na prahu samostatnosti (letos prvním rokem na internátu) a doufám, že vše zvládne, i když vím, že každý si musí projít i nějakými karamboly, aby měl z čeho se poučit. Jenom se modlím, aby to nebyly věci, které by ho mohly semlít víc než je nutné. Prostě mám běžný strach jako každá maminka puberťáka. 

Život běžel v krásných kolejích, i když ne vždy bylo vše růžové, ale to si myslím že k životu patří, abychom si potom dokázali vážit těch pohodových a klidných chvilek. S manželem jsme oba měli práci, která nás bavila a stihli jsme za pomocí mých i manželových rodičů postavit svépomocí vlastní bydlení. 

Prostě skoro pohádka. Ale jednou jsi dole a jednou nahoře. Před 4,5 lety si s námi život dost krutě pohrál. Po narození našeho prostředního syna jsme se téměř bezprostředně dozvěděli o nevyléčitelné nemoci cystická fibróza (nemoc slaných dětí), kterou Luky trpí. Máme za sebou několik operací a přidaných diagnóz jako syndrom krátkého střeva a další. Nic veselého, a péče náročná. Ale Luky prospívá a zatím se nám jeho zdraví daří udržovat. Obnáší to tak trochu domácí izolaci. Nenavštěvujeme dětské akce, kolektivy, zábavná centra ani větší obchody, kde by mohl Luky chytit nějaké bacily. 

Nechtěli jsme aby Luky vyrůstal jako jedináček bez kontaktu s vrstevníky a tak jsme si ještě na stará kolena pořídili dalšího raracha. Maty je o rok a třičtvrtě mladší a občas je to s nimi tedy hooooodně náročné. Procházíme obdobím, kdy se sourozenecká láska změnila v sourozeneckou rivalitu. Kdo má dva kluky brzy po sobě jistě ví o čem píši. 

Jsem moc ráda, že jsem před časem založila svůj blog a našla díky němu spoustu virtuálních přátel.  Hodně mi to pomáhá, být s někým v kontaktu, i když třeba jen přes počítač. Nepřebernou energii, kterou jsem dříve věnovala práci teď věnuji péči o kluky a jako super terapii pro mě, jsem si zvolila právě tvoření všeho druhu, které mě hrozně baví a přináší mi naprosté uklidnění.

Moc vám všem děkuji ,že jste.

Lenka 

Nádherná kytička kterou jsem dnes dostala od manžela.

A ještě jsem s vám zapomněla pochlubit dárečkem, který jsem nečekaně vyhrála na blogu Věrky , a který mi udělal velikou radost, stejně jako osobní setkání s Věrkou a nádherně strávený nedělní podvečer. Věrko moc děkuji. Jsi úžasně pohodový človíček, který kolem sebe šíří pozitivní energii nejen na svých stránkách, ale i při reálném setkání.