Dvacetileté výročí svatby

Tak přesně před dvaceti lety jsem řekla své ANO manželovi. 

Oba dva jsme byli poměrně mladí. Tedy oproti věku ve kterém se páry berou dnes. Brát jsme se nemuseli, ale chtěli. Prošli jsme si spolu studentským obdobím, považovali za naprosto důležité věci, které mi dnes přijdou banální a k smíchu.
Manžel zasadil několik stromů, postavil dům a zplodil několik synů. Přesněji řečeno tři.
Myslím, že já bych si po dvaceti letech zasloužila svatozář a můj manžel asi taky. Osobně zastávám názor, že já bych sama se sebou jako partnerem nevydržela. :-) Jsem tak trochu osůbka hektická a náročná nejen na sebe, ale i na mé blízké. I když je pravda, že s přibývajícími léty se i má povaha víceméně uklidňuje. (spíše méně :-D ) 

Na začátku naší společné cesty jsme cestovali a užívali si společný život a po 4 letech se nám narodil první syn. Moje vytoužená holčička byla odložená na neurčito. (teď už vím, že na nikdy :-D )

Filip stojí teď na prahu samostatnosti (letos prvním rokem na internátu) a doufám, že vše zvládne, i když vím, že každý si musí projít i nějakými karamboly, aby měl z čeho se poučit. Jenom se modlím, aby to nebyly věci, které by ho mohly semlít víc než je nutné. Prostě mám běžný strach jako každá maminka puberťáka. 

Život běžel v krásných kolejích, i když ne vždy bylo vše růžové, ale to si myslím že k životu patří, abychom si potom dokázali vážit těch pohodových a klidných chvilek. S manželem jsme oba měli práci, která nás bavila a stihli jsme za pomocí mých i manželových rodičů postavit svépomocí vlastní bydlení. 

Prostě skoro pohádka. Ale jednou jsi dole a jednou nahoře. Před 4,5 lety si s námi život dost krutě pohrál. Po narození našeho prostředního syna jsme se téměř bezprostředně dozvěděli o nevyléčitelné nemoci cystická fibróza (nemoc slaných dětí), kterou Luky trpí. Máme za sebou několik operací a přidaných diagnóz jako syndrom krátkého střeva a další. Nic veselého, a péče náročná. Ale Luky prospívá a zatím se nám jeho zdraví daří udržovat. Obnáší to tak trochu domácí izolaci. Nenavštěvujeme dětské akce, kolektivy, zábavná centra ani větší obchody, kde by mohl Luky chytit nějaké bacily. 

Nechtěli jsme aby Luky vyrůstal jako jedináček bez kontaktu s vrstevníky a tak jsme si ještě na stará kolena pořídili dalšího raracha. Maty je o rok a třičtvrtě mladší a občas je to s nimi tedy hooooodně náročné. Procházíme obdobím, kdy se sourozenecká láska změnila v sourozeneckou rivalitu. Kdo má dva kluky brzy po sobě jistě ví o čem píši. 

Jsem moc ráda, že jsem před časem založila svůj blog a našla díky němu spoustu virtuálních přátel.  Hodně mi to pomáhá, být s někým v kontaktu, i když třeba jen přes počítač. Nepřebernou energii, kterou jsem dříve věnovala práci teď věnuji péči o kluky a jako super terapii pro mě, jsem si zvolila právě tvoření všeho druhu, které mě hrozně baví a přináší mi naprosté uklidnění.

Moc vám všem děkuji ,že jste.

Lenka 

Nádherná kytička kterou jsem dnes dostala od manžela.

A ještě jsem s vám zapomněla pochlubit dárečkem, který jsem nečekaně vyhrála na blogu Věrky , a který mi udělal velikou radost, stejně jako osobní setkání s Věrkou a nádherně strávený nedělní podvečer. Věrko moc děkuji. Jsi úžasně pohodový človíček, který kolem sebe šíří pozitivní energii nejen na svých stránkách, ale i při reálném setkání.