Tak nějak to u nás poslední dobou platí. :-)
Jenom se nám ta kreativita nějak vymkla kontrole.
Včera jsem si odjela na rehabilitaci a malé rarachy nechala pod dozorem našeho nejstaršího. Po návratu domů byla osoba, která měla hlídat ve sprše a náš nejmladší během té doby stihl počmárat propiskou látkové potahy na jídelních židlích. A "nevylepšil" si pouze tu svoji, ale rovnou všechny.
Po jeho narození jsem si pár měsíců říkala, že to třetí děťátko je za odměnu. :-D Teď jsem odměněna šedivějícími vlasy, rozhozenou nervovou soustavou a prohlubujícími se vráskami.
Při každém kázání se mi to naše zlatíčko směje do obličeje a mě může vzít čert. :-D
Včera to byl jeho poslední kousek. Jinak si začátkem srpna sám ostříhal vlásky. Samozřejmě pouze na jednom místě hlavinky. Vystříhaná plocha cca 2 x 2 cm. Dostal kázání. Házeli jsme hrách na zeď. Před týdnem si ostříhal další část hlavy.
Pokud někdo víte jak tyto situace přecházet s úsměvem na rtech poraďte. Já se tomu jsem schopná zasmát většinou až druhý den. :-( To si potom říkám, že alespoň budeme mít na co vzpomínat. :-D
Jinak vůbec nezahálím. Spíš vůbec nestíhám. Jak jinak. :-D
Zpracovávám dary zahrádky. Rajčata hojně dozrávají a je potřeba sluníčko v nich schovat na zimu.
Takže omáčka sugo už je hotová, sušená rajčátka již také mám, ještě se chystám na italský kečup a marmeládu.
Do toho je již zralý černý jeřáb a je potřeba z něj nadělat šťávičku.
Jinak vyhozené okurky na kompostu jsem nahradila novou várkou. Místo původních 20 kg máme jenom 15 kg a doufám, že nabudou následovat své předchůdce.
Mějte se moc a moc krásně a já mizím něco dělat.
Lenka
Ahojky Leni, jak přecházet tyto situace s úsměvem ti asi neporadím. Taky by mě kleplo. Ostříhané vlásky už také máme za sebou, teda u Vašíka, Vojtík se o to zatím nepokusil. Ale jestli si ho budou pořád plést s holčičkou, tak asi brzy vezme nůžky do ruky také ... ale zatím to zvládá ustát :).
OdpovědětVymazatSušená rajčata jsem také zkoušela, ale nějak to nedopadlo ... poraď, jak jsi je dělala ty.
Já dnes pendluju mezi hřištěm a domovem, vždycky když mají jít kluci na start, jdu na ně mrknout a pak zas domů.
Krásný den vám přeji .... Věra
Leni kázání nemá smysl, to děti pouští jedním uchem tam a druhým ven:-)) Buď ráda, že ho nenapadlo něco horšího, třeba zapnout sporák a vařit:-)
OdpovědětVymazatJedině co můžu poradit, počítat do dvaceti a říkat si nejde o život, nejde o nic ... Pamatuju, jednou jsem klukovi řekla, aby zapnul žehličku. Postavil jí žehlící plochou na gauč a zapnul .... koukala jsem na ten vypálenej flek a říkala si, konečně důvod ušít nový přehoz:-)) A tak jsem to brala se vším, nemá cenu se rozčilovat, páč tím nic nezměníš:-))
Leni, přeji pevné nervy, úsměv na rtech a jak píšeš bude na co vzpomínat.Jen, ne vždy dokáže být člověk povznesen :o))
OdpovědětVymazatJana
...se to radí... tak raději nebudu. Maminkovství je prostě krom milionu věcí hlavně zkouška nervů. Jediné, co ti můžu napsat je, že na tohle se bude jednou se smíchem vzpomínat a může být opravdu o dost hůř... To jsem tě asi moc nepotěšila, viď :o)
OdpovědětVymazatMoc tě zdravím Leničko, helena
Musím se smát. Mám to úúplně to samé. Třetí dítě- jako mimi byl fakt za odměnu, hodný, pohodov. To je pořád. Pohodový. I když na něj křičím, když se zlobím, jen se usměje, je kouzelný a člověk mu to snad i lépe odpouští. Ostříhané vlásky má z léta, tak šel strojkem skoro dohola. A šmáral po zdech. Ne obrázky, ale rovnou fresky, velikost metr krát metr, kam došáhl. A když jsem jen nevěřícně řekla "Václava, co to je???", tak se postavil, rozzářil úsměvěm, roztáhl k tomu dílu ručičky a zavolal "Tadáááá". Tak na dálku mávám a usmívám se, že je všude stejně :-). Marcela http://living-arms.blogspot.cz/
OdpovědětVymazat