Dneska vážně a smutně....

Dlouho jsem tu nebyla, ale v mém životě byli teď důležitější a bohužel smutné věci. 

Ve středu mi po dlouhé nemoci zemřela babička. Je pravda, že v jejím stavu byl konec vysvobozením od bolestí, ale stejně nás to celou rodinu zasáhlo. Na konec se člověk předem připravit nedokáže, i když ho očekává. 

Ale i smrt k životu patří. A právě nad koncem právě v této chvíli více přemýšlím. Myslím, že naše společnost tuto skutečnost vytěsnila na úplný okraj. Nebavíme se o ní a potom jsme náhle překvapeni, že nevíme jakou představu měli naši blízcí o svém odchodu. A ptát se člověka na smrtelné posteli, jaké by si přál poslední rozloučení, asi nedokáže nikdo z nás. Proto bychom měli o těchto věcech diskutovat již v době, kdy ještě jsme zdraví a plní života. Možná někdo namítne, že po smrti už nám to bude jedno, jak se s kdo s námi rozloučí, jakou nám přinese květinu a jaká bude při obřadu hrát hudba. Nám asi ano, ale našim blízkým tím sejmeme veliké břímě rozhodování v nejtěžších okamžicích. Protože při zařizování smutečního obřadu naši blízcí chtějí rozloučení udělat přesně tak, jak si myslí, že bychom si to přáli. 

Až při sepisování podkladů pro smuteční řeč jsem si třeba plně uvědomila, že babička nám o sobě a svém dětství vyprávěla, ale že si pamatuji pouze pár drobností a nevybavuji si časovou posloupnost. Sice mi utkvělo v hlavě spousta informací, ale měla jsem pocit, že to jsou věci nepříliš podstatné a ty zásadní nevím. No prostě jsem chvílemi měla pocit, že všechno zařídit není v mých silách. Ale nakonec jsme to vše společně dali dohromady. 

Popravdě nám u babičky hodně pomohli zdravotnice z domácího hospicu Setkání. Jedná se o hospic, který za klienty dojíždí domů a pomáhá s péčí rodině. K babičce jezdili poslední čtyři dny života a byli i psychickou oporou pro mojí maminku, která o babičku po celou dobu obětavě pečovala. Babička tak mohla dožít mezi svými blízkými, a to je myslím v dnešní době něco, co je umožněno málokomu.

V úterý se s babičkou naposledy rozloučíme a pokud se na nás odněkud dívá, tak doufám, že bude spokojená a bude se usmívat. 

Mějte se moc a moc krásně a myslete na nás, 

Lenka