Konečně začínám doma

Moji milí čtenáři vánoce se nezadržitelně blíží. Těším se jak malá, jenom nějak neumím zabrdit a užít si i předvánoční čas. Nejvíc se těším na reakci dětí. Jejich radost a projevy jsou čistě ryzí. Doufám, že se do vánoc vzpamatují z virózy, kterou bůhvíkde nachytali. Jsme doma a nikdo k nám nechodí, tak je mi to záhadou. 

V neděli jsem se zúčastnila pro mě letošní poslední prodejní výstavy. Bylo to super i když prodejnost neveliká, ale to že se člověk na chvíli dostane z domu a popovídá si s milými lidmi je fajn. A i nevelký výdělek je taky výdělek. :-) 

No a od včerejška jsem se na to už konečně vrhla doma. Včera jsem připravila chvoj na stojan ke vchodovým dveřím. Dávám již třetím rokem a hrozně se nám to líbí. Jsou na něm i světýlka, takže večer vypadá super. Kluci ještě letos navěšeli kouličky. Než jsem stačila promyslet, jestli se mi tam budou líbit, tak byly na stromečku. :-) 

Dále jsem umístila ne příliš povedené anděly. Z dálky to není vidět. A jelikož jsem si je udělala sama, tak jim ty nedokonalosti promíjím. 

Večer jsem dokončila jeden nákrčník. Donutila jsem jednoho mého modela v pyžamku, aby pózoval s nákrčníkem. Vyfotit ho normálně se tvářícího prostě není v mých silách. :-)

K večeři jsem včera dostala hroznou chuť na zeleninku. Lednice dala řapíkatý celer, cibuli a žampiony. Nakrájené, smíchané, osolené a zakápnuté olivovým olejem a tamari sojovkou a následně orestované na pánvi nemělo chybu. 

Dneska jsem se s nejstarším synem pustila do úklidu vnitřku domečku. Sice se každý rok přesvědčuji, že Ježíšek se narodil ve chlévě, takže pořádek není potřeba. Ale znáte to. Stejně to člověku nedá a vygruntováno k vánocům tak nějak patří. I když vyklízení a vytírání všech možných i nemožných skříněk u nás tedy opravdu nehrozí. :-D.

Jinak všechny vaše blogy poctivě sleduji, jenom nestíhám moc komentovat. 

Mějte se krásně a brzy se vám snad zase ozvu s dalším přispěvkem, až udělám dekorace doma. 

Lenka