Dlouho jsem přemýšlela jestli to sem patří nebo ne, ale potřebuji se vymluvit (vypsat). A tak jsem se nakonec rozhodla, že blog je můj a co napíši je na mně.
Vždycky jsem hájila naše zdravotnictví. Lukýskovi rychlá diagnoza dětské lékařky Mudr. Němcové v Náchodě v porodnici a následnými operacemi a péčí na dětské klinice v Hradci Králové zachránili život. Následná péče, kterou nám ne dětské klinice věnují je skvělá s lidským přístupem. Všem kteří o nás pečují, tímto děkuji a rozhodně se jich netýká to o čem budu psát dál.
Moje babička bojuje s vážnou nemocí. Její stav se doma natolik zhoršil, že byla nutná hospitalizace. Babičku jsme odváželi až když už opravdu byla nutná lékařská péče. Několik dní nemohla jíst, trpěla trávicími problémy a bylo jí opravdu zle. O to více nás překvapil přístup přijímacího lékaře, který situaci zlehčoval a vynadal mamce, která babičku odvážela, že pokud se o babičku již nechceme starat, tak jí máme dát do nějakého hospicu a ne jí vozit k nim. Zaplať pánbůh jsme se s tímto lékařem již nesetkali. Babiččina ošetřující doktorka byla milá s lidským přístupem. Každopádně babička strávila v nemocnici téměř 6 týdnů, než se jí podařilo stabilizovat.
Po čtyřech týdnech se sestřičky teprve uráčili babičku odvézt poprvé do sprchy. Nemohu opět dávat do pytle všechny sestřičky. Našlo se i zde pár milých duší. Je mi jasné, že jejich práce je náročná, nejsou nijak valně finančně ohodnocené a je jich na oddělení málo. Ale stále jsem toho názoru, že vlídné slovo starému člověku prospěje daleko více než nadávky. Nemohu pochopit, kde se v některých bere ta zlost. A proč si své mindráky léčí na lidech, kteří již mají spoustu věcí odžitých a měli by je spíše chovat v úctě. Babička byla vždycky vitální ženská plná energie a síly bojovat. Po pěti týdnech v nemocnici je z ní vystrašená lítostivá stařenka.
Minulý týden byla babička převezena na následnou péči, kde jsme doufali, že se jí bude věnovat rehabilitační pracovník, aby se mohla co nejdříve vrátit do domácího prostředí.
Situace v následné péči je obdobná, ne-li horší. Hygienické podmínky otřesné. Takže dnes padlo rozhodnutí vzít babičku domů i ve stavu ležícího pacienta je a pokusit se zajistit rehabilitačního pracovníka, který bude docházet domů. Mamce, která toho má již v tuto chvíli naloženo na svá bedra hodně vůbec nezávidím, ale budeme se jí snažit všichni co nejvíce pomoct.
Každopádně jsme si vzpomněla na můj nedávný rozhovor se sousedkou. Dostali jsme se na téma z čeho máme strach. A ona bez rozmýšlení pravila, že nejvíc se bojí stáří. Možná jsem právě po tom co teď prožila babička pochopila proč.
Nejhorší na tom všem je, že člověk má strach se bránit a hlasitě ozvat, aby tím pacientovi ještě více neublížil. Celou dobu jsem měla huť napsat stížnost na vedení nemocnice. A celo dobu jsem stále přemýšlela jestli tím něčemu pomůžu, nebo jestli způsobím, že se po pacientech začnou vozit o to víc.
Tak milí čtenáři. Já jsem si alespoň ulevila tím, že jsem se vypsala vám. Vám, kteří jste dočetli až sem děkuji za trpělivost. Večer se snad dostanu k tomu vložit nějaký pozitivnější článek z mého tvoření.
Mějte se krásně Lenka
ilustrační foto
Lenko, dočetla jsem až do konce a se smutkem v duši. Není to první ani určitě poslední případ, kdy se někdo z nás setká s podobným přístupem. Neměli bychom si tyto zkušenosti, které se nás osobně dotýkají nechávat pro sebe a "bojovat" za své blízké. Stížnost bych napsala, i když jak píšete asi nic nevyřeší, tak alespoň ale budou vědět, že lidem není lhostejné jak se s pacienty někde zachází. Kam to vše až povede ? Ze všech stran jen slyšíme, že nejsou peníze! Moje maminka v nemocnici zemřela a já od té doby mám naprosté trauma tam jít i na návštěvu.
OdpovědětVymazatAlenko děkuji za povzbuzení. Já jsem se s takovým přístupem setkala poprvé. Je tady pravda, že zkušenosti mám pouze s péčí o syna. A ta je na vysoké úrovni. Proto mě tenhle přístup v jiné nemocnici dost zaskočil a přivedl do varu. Ale stejně alespoň napíši dopis na vedení nemocnice. Třeba nebudu jediná a časem se něco změní.
VymazatMěj se krásně Lenka
Leni, ani netušíš,jak mi to je líto. Musím ale přiznat, že jsme se v naší rodině s podobným přístupem nesetkali a že zkušenosti máme. Asi to je opravdu v přístupu konkrétních lidí. Manželova maminka byla po nemocnicích přibližně třičtvrtě roku, věnovali se jí a z nechodícího pacienta se vrátila domů a byla soběstačná. Jezdila jsem s ní po různých vyšetřeních a vždycky bylo všechno OK. I tchán si nemocnice užil dost a také bez problémů. Manžel měl vloni úraz a péče v nemocnici byla bez problémů. Tak jsem ani nepředpokládala, že by to mohlo být jinak:-( Ať se babička uzdraví a doma to zvládnete - budu držet palce. Zuzana
OdpovědětVymazatZuzano jsem ráda, že ne všude je přístup k pacientům tak špatný. Já jsem se s tím setkala také poprvé a je pravda, že mě to dost vyděsilo a rozhořčilo. Tak budu jen doufat, že s tím již nesetkám. Měj se krásně Lenka
VymazatDůstojné stáří - téměř fráze, že, ale ta realita... Dobře, že ses vypsala, Leničko, myslím na vás, snad bude líp!
OdpovědětVymazatTeď mě tak napadlo, ve svých 33 letech jsem si hodně blbě zlomila nohu, na třikrát, operace, šrouby, ...Probrala jsem se s dvěma bandaskama kolem krku, nechodící sádrou, v nemocni jsem byla asi 8 dní. Za tu dobu se mě nikdo nezeptal, jestli nepotřebuji osprchovat, umýt vlasy...díky mami! Lidská důstojnost...kdepak asi je!
Držte se, pa Helena
Helenko je to tak jak píšeš. Kde je v tomhle případě obyčejná lidskost. A popravdě si nedovedu představit v jakém by babička byla stavu, kdybychom za ní každý den nejezdili na návštěvu. Střídala se celá rodina a ona se k návštěvě upínala a pokud jsme přijeli o chvíli déle, tak již podléhala depresi, že jsme na ní zapomněli a že jí tam necháme a nebo, že se nám něco přihodilo. No zítra jí sanita přiveze do domácího ošetřování a doufám, že bude moci zbytek života dožít důstojně. Měj se krásně Lenka
Vymazatdržím pěsti, ať všechno dobře dopadne a přeju Ti, aby to byla poslední špatná zkušenost
OdpovědětVymazatDěkuji moc za přání a taky doufám, že se již nikdy s takovým přístupem nesetkám.
VymazatLeni moc mě mrzí co prožíváš za pocity, a ještě více mě mrzí trápení tvé babičky, něteří zdravotníci sou skutečně bezcitní . Je hrozné v čem žijeme . Ještě si pamatuji doby kdy jsme neměli žádné zdravotní průkazy anaplatili zdravotní pojištění, a čloěk by řekl, že v té době se k nám jako pacientů starali lépe. Ale mám takový pocit, že dnes se takto špatně chovají hlavně ke starým jak kdyb si říkali že už to maj"za pár" tak jaká pak péče. Je to hrozné ale setkala jsem se s tím v nemocnici na gynekologii, maldé pacientky, ať už po operaci, nebo těhulky, rodičky tam byli obletované, pomalu načechrávali peřiny pokaždé když přišly ale staré babičky těch si tam nikdo nevšímal, plakaly tam a sestrám to bylo na obtíž. A tak si říkám, holt se minuly povolání.. protože dobrá sestra dá úsměv každému pacientovi a ne jen tomu, který je proně menší prací.
OdpovědětVymazatMěj se hezky a držím palečky ať se vše brzy v dobré obrátía já myslím, že babičce se s vaší láskou a péčí bude brzy zase dařit dobře. Asi je někdy lepší být doma, než ten stres v nemocnici.
Pa Martina
Děkuji moc za milá slova. Babičku zítra převezou domů a snad se to zlepší. Vždycky se snažím z každé zkušenosti vytěžit co nejvíc. ť už je dobrá nebo ne. Ale nějak nevím co si mám vzít z této zkušenosti. Možná to, že příště(doufám, že žádné nebude) už nebudu mlčet a bát se jestli tím neuškodím. Tak doufám, že kdybych se v této situaci ocitla znovu, budu poučená, že se mám ohradit včas a situaci řešit i když to nebude nic příjemného. Nesnáším konflikty jakéhokoliv druhu, ale občas to prostě nejde. Měj se moc krásně Lenka
Vymazat