"pátek třináctého"

Všechny vás moc zdravím. Ne nezbláznila jsem se (i když moc mi do toho nechybí). To jen já mám pocit, že dnes není pondělí, ale pátek třináctého. 

Začalo to hned ráno. V pět hodin nás budil syn, že zaspal a že potřebuje odvézt na spoj do školy. No pozitivní bylo, že ten spoj s manželem stihli. 

V chvíli poté přišel s brekem k nám do postele náš nejmladší a topil jak kamínka. Prostřední nám prokašlal celý víkend, takže jsem šla k doktorce s oběma. Nejmenší z teploty ještě začal zvracet.Ve městě se mi nepodařilo zaparkovat, takže parking u babičky a odtud pěšky. 

Od lékaře jsme odcházeli s nálezem na průduškách a antibiotiky. Léky jsme sehnali až ve třetí lékárně. :-(  Cestou zpátky už jsem nejmenšího musela nést. Jeho 17 kg se lehce projevilo na mých zádech. Babičce jsme jenom v rychlosti vypověděli v předsíni jak jsme dopadli a honem domů. Kluci už toho všeho měli plný kecky a já taky. 

No vrcholem všeho bylo, že když jsem doma chtěla odemknout, tak jsem zjistila, že svazek klíčů nemám a zůstal u rodičů. Takže zpět do auta a zpátky do města. Ještě že je to jenom 5km. 

Od té doby co jsme přijeli domů už raději vůbec nic nedělám. No popravdě bych nemohla ani kdybych chtěla, protože se po mě neustále válí jedno malé klíště. No ale alespoň je v klidu a teplota už mu trochu klesla. 

Takže s tvořením a věcmi na zakázku jsem nepohnula ani o píď. No snad bude brzy lépe. 

Teď tady přemýšlím, co mám dát k tomuhle příspěvku vůbec za fotografii. 

No snad něco najdu. 

Tak se mějte moc a moc krásně a držte mi palečky aby těch "pátků třináctého" bylo co nejméně. 

Mějte se moc a moc krásně. 

Lenka 

Tak fotku jsem nakonec vybrala alespoň malinko pozitivní.  V Ikee měli na konci roku tyhle úžasné skleničky. Hned jak jsem je tam viděla, tak jsem věděla, jak je využiji. Do jedné třetiny jsem je vysypala dekorační stříbrnou drtí a na ni položila čajovou svíčku. Svítící vypadají úžasně.