Jelikož se již druhý týden plácáme v nějaké zákeřné viróze, tak netvořím a více přemýšlím. Pro mou psychiku je tedy asi lepší ten druhý model, kdy více tvořím a méně přemýšlím.
Jakákoliv nemoc mých dětí je pro mě docela traumatická, vzhledem k Lukyho diagnóze cystické fibrózy.
Při každém jeho zakašlání nebo někoho v jeho okolí nás okamžitě vidím v nemocnici.
Popravdě zatím to vše zvládáme v domácím prostředí až na první tři měsíce po jeho narození.
Tentokrát má nasazené antibiotika jak Luky tak Maty. Kluci už jsou docela v pohodě. Standardně zlobí a hádají se. :-) Podle toho člověk hned pozná, že už jim je dobře. Popravdě lepší hádající se děti, než když sedí na sedačce se skelným pohledem a sténají a pláčou. Přes víkend to převálcovalo mě a manžela.
A tak přemýšlím, kde je chyba. S kluky nikam nechodíme a stejně se tomu člověk neubrání.
Léčbu nás dospělých jsme zahájili přírodními prostředky. Česnečka, zelňačka, "psí sádlo", eukalyptus. Nezabralo nic. Takže jsme vzali útokem lékárnu a dali jí zase pěkně vydělat. Tedy s Lukyho diagnózou jí dáváme vydělat docela dost a pravidelně. :-(
No každopádně ani chemie, co jsme do sebe narvali tedy žádný zázrak nezpůsobila.
A právě o té chemii čím dál více přemýšlím.
Poslední dobou se snažím spoustu věcí dělat doma. Peču chleba, vařím domácí jídla, vyrábím domácí jogurty, pijeme domácí šťávu(z černého jeřábu je naprosto mňamózní), ve spíži mám zásobu domácích marmelád. (Na domácí jogurty ale v televizi nedávají reklamu jako třeba na kostíky, takže občas musím zakoupit i ty z reklamy.)
Tak nevím jestli je to dobře nebo špatně. Možná, kdybych děti zakonzervovala spoustou chemie, tak by byli odolnější jako jídlo v plechovce. A možná to, že mají domácí věci jednou, až budou dospělí dokážou z douhodobého hlediska ocenit.
Nejsem tedy žádný radikální zastánce pouze zdravé stravy. Když chtějí děti kupovanou pizzu, nebo nějaké zaručeně nezdravé pitíčko nebo colu, tak jim to dopřeji. Mám výhodu, že s nimi do marketů nechodím a v našem pidiobchůdku není zase takových lákadel.
S Lukym je s jídlem trochu problém. Jíst musí a pokud se zasekne, tak jsem vděčná, když do něj dostanu naprosto cokoliv. To potom jdou moje předsevzetí o zdravější domácí stravě úplně stranou. Loni jsme touhle dobou bojovali s jeho totálním nechutenstvím. Skoro dva měsíce byl živ pouze na bramborové kaši, banánech a kupovaných pudincích. Hrozila nám výživová sonda do žaludku. :-( Postupně se nám vše podařilo i díky dětskému psychologovi zvládnout.
Ale už opět baští vše. No tedy téměř. Luštěniny do nich nedostanu ani omylem. :-) Ale teď v zimě už přestal odmítat ryby a jí už i zeleninku a ovoce. Ještě v létě jsem do něho zeleninu dostala pouze jako rozmixovaný pokrm v podobě omáčky či zahuštěné polévky.
Vždycky mě dostanou nechápavé výroky typu. Proč se s tím doma dělám, když to jde koupit a kolikrát i levněji. Ano marmeládu opravdu seženete mnohem levněji, ale kolem ovoce pouze lehce proběhla. A já hlavně vím, co jsem si do ní doma dala. Pokud koupím chleba, tak je kolikrát v létě druhý den plesnivý. To se mi u domácího ještě nestalo. Možná je to ale tím, že ten domácí vždycky nějak rychleji zmizí. :-)
V poslední době používám mléko z mlékomatu. Oproti trvanlivému mléku je chuť úplně jiná. Nebudu trvrdit, že vyjde nějak razantně levněji. Kupujeme ho za 15 Kč. Ale doma ho musím ještě zahřát na 75 stupňů, abych předešla případným zdravotním problémům. Sice už jsem se setkala s názorem, že to nikdo nepřeváří a nic se taky nestalo. Ale to si prostě nerisknu. A asi bych si to neriskla ani kdyby nebyl Luky nemocný. :-)
Ale ten rozdíl chuti je prostě nesrovnatelný.
Ano souhlasím, že s domácími produkty je prostě víc práce, než když si je koupíte v obchodě, ale dokud jsem s dětmi doma a mám na to čas, tak proč ho nevyužít právě k tomu, aby děti jedli zdravěji.
A co vy jak jste na tom s domácími výrobky?
Tak jak to po sobě čtu, tak jsem se zase pěkně rozepsala. No, ale prostě jsem se potřebovala vykecat. Takže vám všem kdož jste vydrželi číst až do konce děkuji za pozornost.
A to je pouze jedna z věcí, které se mi honí hlavou. :-)
No ale snad už mi bude brzy lépe a začnu více tvořit a méně přemýšlet.
Mějte se moc a moc krásně a jsem moc ráda, že tu jste se mnou.
Lenka