Věnečkování

Tak konečně jsem i já neodolala a pustila se do podzimního dekorování. Nemám ráda zimu a nevlídné počasí, takže až podzimní sluníčko mě trochu nalákalo. Zatím jsem zvládla vyzdobit vchod do našeho domečku a truhlíky na oknech. 

Inspirací mi byly věnečky které jsem viděla na blogu Moji šťastní andělé. 

Korpus pro věnečky jsem si uvázala z proutků, které jsem nastříhala na zahradě. Takže kolečka nejsou tak úplně dokonalá, ale buxus to krásně schoval. 

Jinak jsem si na víkend naplánovala ještě spoustu tvoření, ale realizace mi nějak vázla. Snad dohoním resty v týdnu. 

Mějte se moc krásně a moc děkuji za Vaši návštěvu. 

Kytičková výměna - dáreček pro mě i ode mě

Tak mám za sebou svoji první výměnu. Uspořádala jí Věrka a to naprosto skvěle. Moc děkuji. Vůbec jsem nevěděla co mám od takové výměny očekávat a co se očekává ode mě. No a mé pocity po ukončení jsou super. Hrozně jsem se těšila na dáreček a snad ještě víc jsem se těšila, až dorazí dáreček ode mě a budu znát reakci obdarované. 

Dáreček pro mě vyráběla Helenka. Přišel mi dnes poštou a udělal velikou radost. Věneček je naprosto suprový, v mých oblíbených barvičkách a už mi zdobí vchodové dveře. Helenka mi vlastně poslala dárky dva a ani o tom neví. Věneček byl zabalen do bublinkové folie, kterou okamžitě po rozbalení zabavili ti moji rarášci a zhruba na patnáct minut se zabavili bez hádek rvaček lupáním bublinek. :-D . Takže odpočinkovou čtvrthodinku, kdy jsem se mohla kochat Helenčiným dárečkem považuji za druhý dáreček. 

A ještě vám ukáži dáreček, který jsem tvořila pro Andrejku. Jelikož jsem se v poslední zamilovala do háčkování, tak jsem volila tuto techniku i pro výrobu dárečku. Andrejka mi psala, že má ráda modrou barvičku, ale nikam kromě koupelny se jí nehodí. Takže jsem polštářek vytvořila v krémové barvičce, aby šel umístit téměř kamkoliv. A abych potěšila i modrou barvičkou, tak vznikly, ještě dvě rádoby ozdobné žínky. 

 

Mějte se krásně a děkuji všem za návštěvu a milé komentíky. Lenka 

Narozeninový dárek

11.9. jsem oslavila moje další narozeninky. Tak vám dneska můžu konečně představit můj narozeninový dárek od manžela. 

Mnou vysněný nový lustr nad jídelní stůl. Ještě tedy dostanu jeden nad konferenční stolek, ale jelikož jsme si nebyli tak úplně jistí jak tam bude vypadat, tak prozatím jenom jeden, který byl vyzkoušen nad stolkem (sedí i nad nim :-) ) a poté namontován nad stůl jídelní. 

Problém byl s umístěním kabelu. S řešením zadělání ošklivého černého kabelu do elektrikářské lišty jsem se nějak nemohla smířit. A tak jsem k radosti mého manžela vymyslela zhotovení podhledu, který by kabel schoval. Myslím, že příští rok už od manžela dostanu tak maximálně kytku :-D (tu si dám do vázy sama).

Tak jsme vymysleli laťkovou konstrukci a na ní, že přišroubujeme nějakou lehkou desku. Na sádrokartonové stropy se to ničím těžkým zatížit nedá.

No a potom jsem se jen tak mezi řečí zmínila před mým tatíkem. Ten hned navrhl daleko jednodušší řešení. "A proč tam nepřilepíte fasádní polystyrenové desky a do těch z vnitřní strany nevydlabete drážku pro kabel?"

No jasně. Zbytek desek ze stavby jsme měli dokonce doma na půdě. 

A tak mi manžel za pomocí nejstaršího syna o víkendu zadělali ten hnusný kabel.

Polystyren se musí ještě natáhnout lepidlem a natřít, ale nemůžu chtít všechno najednou, tak jsem vymyslela naaranžování bílé voálové látky. Vypadá to docela dobře. Rozhodně lépe než syrový polystyren. 

Jo a jestli se chcete pobavit, tak na poslední fotce najdete super bábovku. Taková se mi nepovedla za celou dobu téměř dvacetiletého manželství. :-D 

Mějte se moc krásně a děkuji za návštěvu a milé komentíky. 

Lenka

Zásobičky na zimu

Tak o víkendu mě skolil nějaký zákeřný virový bacil. Sice jsem se tedy snažila alespoň trochu fungovat, ale většinu času jsem proležela na gauči.(ještě že fungoval manžel) V ruce se mi střídal háček, knížka a počítač. 

No a když už jsem se tak povalovala, tak jsem vymyslela, že bych mohla dát mojí spížce a letošnímu zpracovanému ovoci trochu řád a přehlednost a vytvořila jsem si etiketky. Nejsem žádný grafik a v malovacích programech jsem naprostý amatér, ale s výsledkem jsem byla spokojená. Na konci příspěvku vkládám i obrázky etiketek. Třeba se budou někomu hodit. Před tiskem se musí zvolit funkce zmenšení na velikost stránky. I když pochybuji, že někdo z vás je takový lajdák jako já a etiketky tvoří, až když už má spíž plnou marmelád a šťáviček. Lepila jsem obyčejným lepidlem na papír aby šla etiketka po spotřebování obsahu sklenice jednoduše odmočit. 

Takže já jsem si dneska v rámci klidového režimu vyrovnala všechno letošní tvoření a každou skleničku polepila etiketkou a poté narovnala zpět do spíže.  

Ještě mě letos čeká bezinková šťáva, bezinkový likérek a protože dětem moc zachutnala šťáva z černého jeřábu, tak ještě pár litříků uvařím. No a potom už snad jenom nasuším a naložím rajčátka a tím už opravdu pro letošek končím. :-)) 

A poznámka pro mého bratra. Nepiš mi že jsem šílená. :-D 

Tak se mějte všichni moc krásně a moc děkuji za návštěvu na mém blogu a milé komentáře. 

Lenka 

Tak na věnec nakonec došlo

V minulém příspěvku jsem se zmínila, že pokud se mi podaří hortenzie usušit, tak se třeba pokusím i o věnec. Od slov k činům. :-)  A tak jsem dnes ustřihla pár dalších květů z keříků, rozdělila je na menší skupinky květů a navázala na věnec. Věneček jsem použila obyčejný slámový, který jsem omotala látečkou do vínové barvy, aby až se po seschnutí květů objeví mezery, byl věneček barevně sladěný. Výsledek mě natolik ohromil, že vám musím ukázat věnec ještě s čerstvými květy. Zároveň mám trochu strach jak kvítky uschnou. Přece jenom jsem je oddělila od stonku. No uvidíme. Třeba po uschnutí už žádnou parádu nenadělá. 

Ještě jsem dneska zkusila svůj první vypichovaný věneček a dokončila a nafotila dárečky do "Kytičkové výměny" , kterou pro nás uspořádala Věrka. Takže už stačí jenom zabalit a ve čtvrtek, až pojedu do města, odeslat. 

Mějte se moc krásně a moc děkuji za návštěvu a milé komentáře. 

Lenka 

Hortenzie kam se podíváš

Všechny vás mí milí čtenáři zdravím. Víkend u nás byl tentokráte celý pracovní. Ale z hotové práce máme všichni dobrý pocit a právě usedáme ( úplně vyřízení) k pečenému čaji, který jsem páchala včera a užíváme klid a pohodu při svíčkách. 

O práci psát nebudu, ale musím se pochlubit svým prvním sušením hortenzií. Mám na zahradě dva menší keříčky a letos se květů opravdu urodilo. Napadlo mě, že je zkusím usušit a uchovat jejich dokonalou krásu i na zimu. Jelikož jsem to nikdy nedělala, tak jsem nejdříve sečetla spoustu článků o sušení na netu. Pravdu je, že čím více jsem četla, tím větší jsem v tom měla zmatek. Dávání do  mrazáku, mikrovlnky a různých gelů či pracích prášků jsem raději zavrhla. Květy jsem dala do skleniček a květináčů s minimem vody a tu již po odpaření nedolévala. Některé květy se usušily nádherně a u některých se trochu ohnuly a zatočily okvětní lístečky. Ale na to , že je to první pokus to beru jako úspěch. Na keříčku mi ještě zbylo spousta květů a tak uvažuji o věnci z těchto květů. Pokud se nakonec rozhoupu, tak vám ho brzy ukáži. 

Přeji vám všem ještě spoustu sluncem zalitých dní .

Lenka 

Hopinka během prázdnin vyrostla

Tak dneska trochu něco z naší fauny. 

Těsně před prázdninami jsme si přivezli nového člena naší domácnosti. Teda v jejích očích spíše smečky. Z chundelatého medvídka se přes prázdniny vytáhla nohatá psí slečna. Váhový přírustek 10 kg. Mazec. 

Má skvělou povahu. Oproti naší předešlé retrívřici je klidnější a zatím ani nemá tendenci nic moc ničit. Teda nic velkého. Za obět již padlo pár pantoflí, nějaká ta kytička v květináči, kabel od notebooku, polštářek z gauče a několik dětských plastových hraček. Dneska se například rozhodla, že je potřeba mi pomoci se sklizní té trochy zeleniny ze záhonku. U balkobových dveří se dožadovala vstupu domů jedna blátivá koule s čerstvě vytaženou (vyhrabanou) mtkvičkou v tlamě.
Ale s tím se počítalo. :-)

Jinak s dětmi je úplně úžasná. Nejvíc řádí s naším nejmenším. Léto bylo na běhání po zahradě úplně ideální. Teď začínají běhat a dovádět v obývacím pokoji, což už mi tak ideální nepřipadá, ale třeba se časem zklidní. (nebo si nechám předepsat něco na utlumení nervové soustavy :-D )

Hopi je hodně umazlená a ještě stále by se chtěla chovat na klíně. To již z váhových důvodů dost omezuji. 

Dále má hrozný strach ze silničního provozu. To potřebuji nějak trochu zlepšit. Přes silnici prostě nepřejde a musím jí přenést. Ona se prostě zapře a musela bych jí za vodítko asi jedině přes silnici přetáhnout. Takže procházky přes silnici nejsou se dvěma malými dětmi vůbec realizovatelné. Chodíme tedy alespoň po polní cestě za barákem k lesu. Tam je maximálně spokojená. 

Díky moc za návštěvu a milé komenáře. Lenka